Protože jsem dítě Samhainu, táhne mě to ke všemu neobvyklému, čarodějnému a strašidelnému, skoro až okultnímu. Líbí se mi výrobky, které vypadají jakoby je zrovna odložila nějaká čarodějka při provádění tajného rituálu. Nebo předměty jaké snad mohl ctít a užívat k obřadům (nejen) severský pohan. Prostě mám slabost pro kuriozity a podivnůstky :)

O kolekci    

Inspirována kouzlem podzimu, prodlužující se nocí, dobrou hudbou, šamanismem a čarodějnictvím, připravuji pro Vás tedy novou kategorii zboží. Tématem kolekce budou familiárové(pomocníčci). V mém podání to jsou částečně strážní duchové z říše zvířat, strážní andělé, částečně totemová zvířata a částečně nižší démoni, propůjčující svému majiteli své nejen ochranitelské služby.

Některé z Vás kolekce potěší, mnohé pobouří, jiné zaujme svou neobvyklostí.

Základním materiálem bude kost, pohraji si s barvami, do hry zapojím třeba peří, provázek, dřevo a další. Rozhodující však budou obrazce, vzory a motivy.

Co je to familiár?

Název pochází z latinského "familiaris", což znamená domácí pomocní(če)k. V Bibli jsou takto označováni duchovní průvodci kouzelníků a nekromantů, ovšem používání jejich služeb se trestá smrtí.

V evropském folkloru a lidových pověrách středověku a ranném novověku se věřilo, že se jedná o nadpřirozené bytosti, které poskytuí ochranu a pomáhají čarodějnicím a vědmám při praktikování magie. Obvykle měli podobu zvířat, méně často humanoidních tvorů, vyjímečně podobu čistě lidskou.

Mezi nejčastější podoby patří kočky(obzvláště černé), myšky, krysy, potkani,psi,netopýři, hadi, fretky, ptáci (sovy, havrani, krkavci,...), králíci, žáby a ropuchy. Ojediněle se vyskytovaly vosy a motýli, ještě vzácněji prasata, ovce či koně. Pomocníčci měli své útočiště obvykle v hrncích či košíkách lemovaných ovčí vlnou. Za své služby byly odměňováni různými materiemi, např. mlékem, chlebem, masem či krví. 

Jestliže sloužili čarodějnicím, byly považovaní za zlomyslné a zlovolné. Naopak ti, kteří poskytovali své služby vědmám a léčitelkám, byli dobré a ochranitelské povahy. Nicméně jak už to bývá, každá kategorie měla nějakou tu vyjímku potvrzící pravidlo.

Formálně spadají familiárové do kategorie démonů, později byli považováni spíše za víly. 

Jednotliví familiárové mají svá jména, nebo spíše přezdívky.

Proč zrovna toto téma?

Protože každý z nás někdy hledá podporu, ochranu, pomoc či alespoň přítele. Někdy je prostě tolik problémů, že člověka doslova zavalí. Ten je pak vyděšený,paralyzovaný už pouhým jejich množstvím, a pak chodí okolo té hromady, zatímco se mu všechno sype pod rukama. Je zaslepený, nechce nic vidět, nic řešit,...V takovém čase potřebuje něco, co ho donutí zastavit se, zamyslet se, vypnout na chvíli.

Sedněte si před něj, uklidněte se, vytěsněte všechno, a meditujte. Nebo si představte svého pomocníčka v jeho živoucí podobě v jeho přirozeném prostředí...Co teď vlastně asi dělá? Větří poblíž potoka, pak sklouzne pod převislé větve vrby, kde stíny větví kreslí pruhy na kožíšek, a slídí po potravě...