Pár kroků od našeho domu se bourá... Staré ustupuje novému... tak jako vše v našem životě se mění...

       Nedalo mi to a šla jsem kouknout, jak bourání pokročilo. Místo tzv. "vejminy" jen prázdný plac, jen poslední kousek zdi zůstal. A v té zdi okno a dveře... Střecha nikde, prostě jen tak, ve zdi okno. Okno, kterým pronikalo sluníčko, okno zanešené pavučinama, ale kouzelné, jako z pohádky, jako by čekalo, že z něj vykoukne nějaká hodná babička čarodějka a začne povídat pohádku, prostě pro mě okno plné kouzel.

    A protože ta atmosféra si podle mě opravdu zasloužila zdokumentovat, neboť za týden už tam možná nebude ani atmosféra, ani okno, tak jsem využila asi jen krátkého času, které oknu zbývá a nafotila na něm něco nového.

Možná i Vás ta atmosféra starých časů osloví....