Král spánku

V jedné zemi u břehu moře žila dívka. Její rodiče byli obchodníci a bývali velmi často z domu. Bratr pak studoval v hlavním městě a jezdíval domů velmi zřídka. Bývala často sama a chodívala k moři. Procházela se k večeru po pusté pláži, moře jí omývalo nohy a smývalo její stopy v písku. Sedávala na skále nad mořem a pozorovala zapadající slunce a první vycházející hvězdy. Vítr přinášel slanou chuť moře a hladil její tvář, vlasy i tělo. Zdála se opuštěná a tajemná, když sedávala na skále a dívala se do dáli. Byla i nebyla to pravda. Milovala lidi, a přesto bývala často sama. To proto, že měla sny a fantazii. Překrásný svět, kterému jiní nerozuměli, protože ho neviděli.

https://www.fler.cz/zbozi/indicke-sneni-bohyne-vesmiru-3136725

Míla, tak se ta dívka jmenovala, potkala jednou na břehu moře muže. Byl sám a zdál se být stejně tajemný a opuštěný jako ona. Ale nebyl to ledajaký muž. Byl to král - vládce a panovník země. To ovšem Míla nevěděla. Byl to pro ni člověk jako každý jiný. Jen lépe oblečený, proto ho považovala za zámožného muže. Protože však bohatství - peníze, vysoké postavení a rozsáhlé pozemky - člověka šťastným nečiní, všímala si tohoto zvláštního člověka. Zprvu jen krátce - pokynutím hlavy a úsměvem na pozdrav. Později spolu sedávali na skále nad mořem. Vlny jim chladily nohy, vlahý vítr vál a čechral jejich vlasy. Bylo jim dobře, když spolu takto sedávali. Stali se z nich přátelé. Král byl už starý, jeho vláda se chýlila ke konci. Co všechno v životě poznal, jakých chyb se dopustil i o svých představách o říši s Mílou rozprávěl. Byly to nejkrásnější okamžiky jejich krátkého společenství. Ale nic netrvá věčně. Král stárnul a věděl, že jednoho dne odejde z tohoto světa. Mílu si velmi oblíbil. Kdyby snad byl alespoň o pár desítek let mladší a Míla z urozeného a vznešeného rodu, stala by se jistě jeho ženou a královnou a on by měl nejmilejšího a nejmoudřejšího rádce vedle sebe.

https://www.fler.cz/zbozi/secesni-karafa-961071

 Čas však byl neúprosný a starý král zemřel. Míla plakala. Tam, na břehu moře, kde spolu sedávali a kde si povídali. Jako by ztratila otce, jako by se v tu chvíli zastavil čas. A pak byl poslední den. Poslední den, kdy mohla z pozvdálí sledovat rozloučení se starým králem. Byl to slavný průvod. Královská rodina byla vyšňořena, i dvořané se nenechali zahanbit. Tolik krásných a urozených lidí Míla v životě neviděla. Mezi nimi pak byl jediný, který jako by starému králi z oka vypadl. Byl jen mladší. Ano - byl to princ, králův syn. To si Míla lehce domyslila. Během krátké doby ztratila věrného, byť starého, přítele a spatřila toho, kdo se mu velmi podobal. Obličej, postava, chůze, gesta. Celý starý král. Jen jeden háček v tom byl. Princ Mílu neznal. Jednoho dne se i on procházel po břehu moře, tak, jak to kdysi dělával jeho otec. Tehdy si Míla dodala odvahy, na prince se krásně usmála a prince oslovila. Mluvila o bohatství, které starý král po sobě zanechal a které ona zná. Princův zájem byl získán. Ale on nestál o moudré rady o tom, jak spravovat říši, jak nebýt lhostejný k poddaným, o věrnosti k přátelům. Myslel a chtěl jen truhlici klenotů a pokladů. Tu však Míla neměla. Plakala velmi, neboť v skrytu duše starého krále měla velmi ráda a doufala, že by jí ho princ mohl nahradit.

   https://www.fler.cz/zbozi/mramorova-s-kytkou-pod-sklem-3071721

  Byl mu přece tak podobný a hlavně mladý. Míla utíkala pryč od moře, pryč od prince. Nedaleký pomerančovníkový háj se jí stal útočištěm. Sedla si pod jeden ze stromů, skryla tvář do dlaní a hořce plakala. Najednou - kde se vzal, tu se vzal - stál před ní král z tajemné říše, které oči většiny smrtelníků nevidí. Byl to taky král - král spánku. Místo žezla v pravé ruce zrcadlo. Pohladil zlehounka Mílu po vlasech a povídá: "Mílo, znám všechny lidi. Ke mně si chodí odpočinout. Král i žebrák. Podívej se, prosím, do mého zrcadla. Co uvidíš, to tě čeká." Míla, nedůvěřivě, ale přece jen si podávané zrcadlo vzala. A co viděla? Přece to, po čem toužilo její srdce. Zprvu to byl starý král - obličej pokrytý vráskami, nachýlená postava, ale srdce mladé a milující. Druhý obraz ukazoval prince - obličej podobný královu, krásný a mladý, ale v srdci zloba a jen majetek a majetek.

 https://www.fler.cz/zbozi/nungwi-rybarska-vesnicka-zanzibar-tanzanie-3276334

Třetí obličej Míla neznala - byl to statný muž příjemné tváře. Usměvavé veselé oči, na rtech písnička. Moc se jí zalíbil. Už také proto, že miloval moře stejně jako ona. Byl to rybář a právě na břeh vytahoval sítě plné ryb. Míla se tázavě podívala na krále spánku. Ano - tento muž je souzený tobě. Miluje moře jako ty a jeho srdce je dobré a čisté jako tvoje. Míla, s nadějí v srdci, se vracela k moři. A skutečně. Ke břehu připlouvala bárka. Na ní byl statný, opálený a usměvavý muž. Zamával na Mílu a ona jeho pozdrav opětovala. Když se jejich oči potkaly, když se jejich ruce dotkly, přeskočila mezi nimi maličká neviditelná jiskřička lásky. Ano - zůstali spolu, až dokud je smrt nerozdělila. Ale i pak se vrátili ke svému vládci - králi spánku.