Je zajímavé, co všechno se dědí. Můj děda byl truhlář, žil nedaleko Národního divadla a v létě si přivydělával jako lodník na  výletní trase Praha-Slapy. Chatu jsme měli postavenou z palubních prken. Děda toužil po dalekých cestách, po moři. Můj táta pak vystudoval ČVUT spalovací motory... dál jsem to nikdy  nepochopila. Ale vyrůstala jsem v domácnosti doslova vypolstrované knihami o lodích,  všude visely obrazy plachetnic a parníků, jen na určitých místech lodě trumfovaly lokomotivy. Samozřejmě kromě našeho pokojíku, kterému vládl Peter Nagy. Každopádně lodí jsem jela nanejvýš tak trajektem a už jen z kratšího pobytu na nějakém plavidle mě jímá mořská nemoc. Nicméně,  všechno ohledně lodí, lodiček, parníků, řeky mi připadá hrozně romantické ... možná mi to prostě jen připomíná domov ... nebo už to mám napořád zapsaný v genech. A tak  jsem tu touhu po cestách lodi přenesla očko po očku i na tohohle králíka.