Nalezen v jeskyni, kde bludičky jako malé plamínky tmou letí a cestu tulákům ukazují. Tmavá noc zde panuje, avšak příroda bujná, kvete, džungle raší zde v hlubinách. Poutníci zaskočeni černotou nejprve jsou. Pak přiletí. Malinké světýlko. Oči přivábí. Nohy by možná raději zpět zamířily a světlo okolí přivítaly, ale oči následují, dětská zvědavost za broučkem pádí. Cesta se kroutí, poslední krok a ejhle, hlava si již sama nazpátek neporadí. Jen ty, to a tma. A pak jdeš vydán na pospas. Neznámý průvodce si cestou bezstarostně tančí, a přesto sám se cítíš. Představa, že smí tě opustit a zhasnout navěky, tmavá jak jeskyně je. Ale svítí. Stále svítí. A až si zvykneš a v důvěře spočineš, že je zde pro tebe a nikdy ti nezhasne, radost tě polije a do kroku přidáš. Pak teprve do středu poutník dorazí. Až poté nový svět v temnotě zázrakem objeví. Palmy, květiny, srdce podzemí. Svět skrytý, svěžestí prodýchaný.