Znáte ženu, která by se nechtěla aspoň trošku líbit a cítit se dobře? No, dobře, těch pár výjimek prosím vynechme. Snad od pradávna ženy vědí, že zaujmou protějšek nejen krásou ducha, ale že záleží také na prvním dojmu - a ten dělá hezký zevnějšek. Snad proto si začaly na své oděvy připevňovat různé klacíky, korálky z kostí nebo pestrobarevná peříčka. A v této činnosti pokračovaly až do dnešních dob a jistě budou pokračovat i v budoucnu. Ale netýká se to pouze žen. Ačkoliv se mužská móda nemění tolik jako dámská, i zde je možno pozorovat mnohé změny napříč staletími.
Ve chvíli, kdy povolily okovy nejtvrdších pravidel středověku, a i prostý člověk mohl oblékat barevné oděvy, se začaly napříč Evropou objevovat různé krajové a regionální způsoby oblékání, dnes lidové kroje. A lidová tvořivost, jak známo, nezná hranic. Bohatě zdobené sváteční oděvy, které byly opečovávané a děděné z generace na generaci byly součástí výbavy téměř každého stavení i chalupy ve všech zemích. A stále se vyvíjely. Protože byl materiál k výrobě takového kroje, např. zlaté či stříbrné nitě, perleť nebo perly, velmi drahý, hledaly ženy levnější náhražky. V mnohých krojích naleznete barevné nitě, flitry, knoflíky, ale některé jsou specifické a opravdu jinde nevídané. Jsou to kroje žen z oblastí jihočeských rybníků - Třeboňska a Blatenska. Tyto kroje jsou vyšívané rybí šupinou.
Foto zdroj : TRABASOVO ZELENÉ STRÁNKY
Jak je to možné? Odkud tato technika přišla, a je původem z jižních Čech?
Kde přesně se tato technika zrodila, není zcela známo, ale první výšivky byly představeny veřejnosti v roce 1873 při mezinárodní výstavě ve Vídni. Odtud pak už byl jen malý krůček k tomu, aby tento odpad začaly hojně zpracovávat i ženy v největších rybníkářských oblastí naší země. Vždyť v té době jsme byli součástí Rakouska-Uherska, takže k obohacování společných národů docházelo často a soustavně - takových příkladů by bylo více.
Perleťová krása šupin ozdobila mnohé oděvy, kabelky, klobouky, střevíce. Později byla použita i na zdobení liturgických předmětů. Druhá polovina 20. století nebyla zrovna přívětivá k mnoha druhům umění a tato výšivka byla téměř zapomenuta s nálepkou "nevkusné". Naštěstí se několika ženám podařilo uchovat toto jedinečné dědictví po předcích a dnes se tato technika opět dostává na výsluní.
Výšivce rybí šupinou se věnuji snad ze všech koníčků nejraději a vlastně si už ani nepamatuju, jak dlouho to trvá. Pro radost svou i svého okolí a svých zákazníků vyrábím brože, spony, součástí oděvů, prostírání na štědrovečerní stůl nebo jiné ubrousky, vánoční ozdoby, zápichy, obrázky a také betlémy.
Mnoho lidí se mě ptá, jak to vlastně dělám, že je šupina tak krásně čistá, průhledná, lesklá a NEPÁCHNE !
No, musím ji vyčistit, odpovídám :-)
Ale mezi námi, ona každá šupina potřebuje to "své" - některá jde krásně oprat a vysušit, například štičí, ale já mám raději ty naše kapří. Znáte ten film o puberťácích na lyžáku a jejich legendární hlášku je to tudy sice delší, ale zato horší cesta?
Tak přesně tak se to má s tím kaprem - je to sice nejdostupnější ryba u nás v kraji, ale také se nejhůř čistí - a to zhruba 18-20 dní. Pokud tomu ten čas nedám, šupiny nikdy nezbavím typického rybího zápachu. O technice čištění a přípravě na samotnou, již radostnou, práci, učím na svých kurzech . Nejen o tom, že mám každou šupinu každý den aspoň jednou v ruce, o prání a máčení, sušení a lisování, ale i o tvorbě samotné. Ze smradlavé slizké hmoty se jako zázrakem začnou líhnout krásné penízky téměř perleťové barvy.
No, a pak kreslím, navrhuji, stříhám, dírky dělám šídlem a také musím každou začistit, aby netrhaly nitě. Samotná výšivka se pak na textilním podkladu pomaloučku rodí a přibývá každou minutou, hodinou. To už je radost, když dílo vzkvétá v ruce. Na zajištění stehu používám nejraději český rokajl z Jablonce - nejčastěji průhledný se stříbrným nebo zlatým průvlekem, ale někdy vyšiji i barevnou kytici. Ano, mnozí znalci mohou namítnout, že už to není to správné, tradiční, lidové. Ale když si pak takový obrázek domů odnáší malý chlapec se slovy "Maminko, nechci nic jiného než tento obrázek do pokojíčku" a kolem je plno stánků s "lepšími" chlapeckými lákadly, tak vím, že nejlepší kritik se již vyjádřil a dílo se podařilo ;-)
Mám ráda tradici, mám ráda folklor. Naše kořeny, naše národní vědomí, dědictví po předcích. Máme být na co hrdí a věřím, že i v budoucnu budeme mít bohatou kulturu. A mezi ni patří i udržení našich tradic. Možná právě proto, že nejsem jihočeška a svoje dílo tvořím v úplně jiném regionu, jsem ráda, že se mohu podílet na šíření a udržení tradic jedné z našich nejkrásnějších lidových technik. Výšivky rybí šupinou jsou od roku 2020 součástí regionální značky Kladského pomezí. 
Dočetli jste až sem? Zajímá Vás moje tvorba? Navštivte moje stránky - v obou najdete jiný druh výrobků.
Budu se těšit. ajusha
https://www.fler.cz/shop/ilhaam a https://www.fler.cz/shop/ajusha
