| Sousedi mívali obývák takový, jak se tehdy na správnou rodinu slušelo... obývákovou stěnu, huňatý koberec a na stropě - veliký křišťálový lustr. S obdivem jsem na něj vždycky zasněně hleděla - připadal mi jako ze zámku... Jednou jsem mamince nesměle navrhla, že bychom si takový mohli také pořídit. Matka se ovšem zhrozila a pravila cosi ve smyslu, že takový hnusný kýč jí do domu nesmí.
Teď už si křišťálový lustr pořizovat nechci, ale na druhou stranu... ta čirá, ledová krása se mi líbí dodnes. Zachráněné zbytky z kdysi jistě výstavního kousku jsem proto použila na vánoční / zimní ozdoby... Doplněné jsou broušenými skleněnými korálky... Odlesk zašlé slávy...co na tom, že je těžké se rozhodnout, zda to je kýč, nebo učiněná nádhera? |
