To není má síla,

co v prsou mi dřímá

ale nekonečnost

věčnosti

absolutní celost

společnosti

láska

nění větší síly

hýbající světy

než radost sdílená napříč národy

to pro to mé srdce

tluče

slza po tvári

teče

konečně do plic

vzduch dere se

myšlenky, nic

už nic víc

nezaseskli se

jen v mojí hlavě

křičet

u toho si brečet

co víc můj život je?