Clare je soutěžní náhrdelník, a to dokonce takový, který vznikl cíleně do mezinárodní soutěže zvané Fashion Colorworks 2018 Beading Contest. Tuhle soutěž mám moc ráda a účastním se jí každý rok, letos to bylo již počtvrté. Pravidly vás nebudu obtěžovat, zdůrazním jen jedno důležité, a to jsou barevné kombinace, které jsou pořadatelem zadány dopředu a podle nichž se musí tvořit.

Já si vybrala tu, která je na obrázku jako druhá, tedy hnědá s červenou a lososovo-starorůžovou, prostě se mi nejvíce líbila a hodila tzv. do krámu. Pak začlo samotné vymýšlení šperku, což je proces možná nejdelší a nejobtížnější, protože navrhnout něco, co zaujme veřejnost i odbornou porotu, a co vás navíc bude bavit vyrábět, je někdy těžké. Nakonec zvítězila kombinace sutašek a korálkové výšivky a já se pustila do skicování (viz obrázek v úvodu příspěvku).

Poté jsem si vyrobila šablony květů - poupat, které byly v poměru 1:1 s předpokládaným výsledkem. Počítala jsem s tím, že do poupat použiju své vlastnoručně barvené kabošony, které mám tak ráda.

Následovalo rozmístění poupat a listů a našpendlení na krejčovskou pannu. Fialově zbarvené plochy znázorňují přesah přes límcový základ.

Doteď jsem nevěděla, jestli bude mít můj načatý projekt vůbec nějaký smysl, k tomu jsem si potřebovala vyzkoušet, jak budou poupata vypadat v reálu. Ale výsledek se mi líbil, takže práce mohla pokračovat, i když pořád nebylo vše vyřešeno.

 

Dále bylo třeba vyzkoušet, jak budou vypadat listy, které jsem chtěla vyšívat rokajlem, ale několik pokusů vzalo za své a já se na chvíli ocitla ve slepé uličce. Už jsem si myslela, že to vzdám, že listy prostě nebudou a že si celý projekt rozmyslím, když jsem si řekla, že by to byla škoda a vybrala si jednu ze svého širokého výběru saténových stuh, kterou jsem list potáhla a jednoduše vyznačila okraje a středovou žilku.

Podklad šperku byl zatím stále nedořešený a mně se začínal blížit termín odevzdání, takže co s tím...


Nakonec jsem filc potáhla obyčejnou bavlněnou látkou v kýženém odstínu hnědé barvy (který se mi také povedlo správně vybrat až na druhý pokus) a práce mohla pokračovat.

Listům však pořád něco chybělo, byly takové... divné, placaté, nelistové (a musím se přiznat, že jsem opět byla v pokušení celý šperk vzdát). Celoplošná výšivka nepřicházela v úvahu, tak jsem se opatrně pokusila naznačit další žilkování. Bylo mi jasné, že listy, květy a vůbec celý náhrdelník je spíše symoblický, a tak jsem se odprostila od snahy realistického ztvárnění.

Hnědý podklad jsem dozdobila stejně hnědými voskovanými korálky. Šperk začínal nabývat své výsledné podoby a já už mohla být sama se sebou konečně spokojená.

Posledním a snad nejotravnějším úkolem je celý šperk podšít. U takto velké plochy vcelku je docela problém to udělat tak, aby nic neujíždělo a vše dobře sedělo, takže s pokládám šperku na Alcantaru byla trochu potíž, ale nakonec se mi to povedlo.


A teď už jen ostříhat okraje, korálek po korálku podšít, dodělat zapínání, nafotit, upravit fotky, naměřit, popsat, poslat do soutěže a čekat...



A výsledek?

Náhrdelník získal speciální cenu sponzora Best Use of Preciosa Traditional Czech Beads, což je bezvadný úspěch korunovaný hmotnou odměnou v podobě balíku korálků a dalších pomůcek od Preciosy. :)

Kdo by měl zájem, tak šperk se dá koupit u mě v obchůdku. :)