Podlehla jsem a pokusila se zbavit mladšího syna plínek.

Když jsme byli posledně u doktora (záskok za naši pediatričku), podivil se, že syn ještě nechodí na nočník. Nechápu. Rok a půl přece ještě není tak moc. Řekla jsem, že mi to připadá brzo. Ušklíbl se a zabručel, že prý to brzo není. No co, ten chlap je mi ukradený. Se starším synem jsme na to šli až před druhými narozeninami a všechno klaplo na jedničku, tak co?

Další den čtu na internetu: Lékaři radí, aby rodiče neotáleli s učením na nočník. Ideální doba - rok a půl. Běžte do háje!

Pak mi začala mluvit do duše naše babička. Prý: "je horko, teď je ideální doba, bude mu vadit, že je v mokrém. A navíc ušetříš."

OK, plínky jsou drahé.

Zkusíme to.

Kubíkovi jsem všechno vysvětlila, posadila ho na nočník, sebrala plínky, oblékla slipečky.

Výsledek po hodině: PĚT loužiček (z toho jedna na gauči), patery slipečky promočené a být v mokrém mu ani trochu nevadí!

Závěr: rok a půl je brzo. Ať se doktoři šklebí. Zkusíme to za půl roku.