Tento artefakt byl nalezen na planetě, kde panovala doba pedagogického temna. Několik let se zde nutil človíček k zapamatování mnohých textů pod výhružkou vyhoštění, neboť nebyl jinak hoden kladného hodnocení a tedy se povídalo mnohokrát, že mrzce skončí. Den za dnem, několik let putovala do hlavy pod hnacím motorem přežití tuny vědomostí. Znalosti byly platidlem bezpečí, smyslem života a brzké krize vyučených.

Krize? Ano, neboť jestliže se palivem zájmu stane smysl zachování si zdravé kůže, není snadné nalézt klid. Lidé si zde zvykli hýbat se pod hrozbou zlých myšlenek. Doma sami pak byli jejich tvůrci, neboť to bylo jediné, co z mučíren vzdělávání nad všechny dovednosti mistry byli. Pro samý smutek oči mžouraly po hvězdičce řešení.

Panovalo v hlavách zmatení. Pocit, jako když z labyrintu cestu ven nalézt chtěli, avšak marně hledali v moři klíčů ten pravý, co jejich zámek by mohl odemknout a zdi vysoké zbořit. Pozorně poslouchali řečím moudrým a pak pro svůj problém lano si sami pletli, jenže to vždy, jako když pletené z vody bylo, pod rukama se rozpustilo. Hledalo se hledalo, vybíraly se ty nejzářivější střípky, co by do mozaiky zapadly, jenže nedodělaný obraz se měnil. Člověk chudobou oplýval, unavené hlavě mlha oslích mrkviček se vysmívá.

Pak se dveře z nebes rozletěly a k nešťastníkům přišli návštěvnící, kteří je v knihách jak jinak než hledat viděli, poznámky si přitom zároveň dělali. Jelikož to byl národ primitivní, nabídli mu pomůcku. Pomůcku, která vědomosti ze zdrojů sama potravu si cedí. Bylo jen na nich, ze které studánky události své zlato rýžovat si budou. Nebylo třeba již žádného hledání a ze zoufalství správného vedení žaludky zatínat. Stačilo jen bez tázání se "co mě zachrání?" sledovat vše známé a neznámé a vše co pro jejich zahrádku záměru vhodné bylo, samo od sebe v míru se dostaví.

Brzo skončil ten chaos. Lidé jejichž duše o holi chodily, se brzo po dvou opět chodit naučily. Znalosti již předmětem bojů nebyly již více. Hodnocení nebylo nikdy víc předmětem lynče. Každý se své cestě zájmů směl pro radost věnovat.

A školy, kde učebnice pěstí rozdávají? O těch si lidé dočetli už jen v černé kronice, v dějepise.