Dali jste si už kafe? Jestli ještě ne, tak si pro něho skočte. 

Už ho máte? 

Pořád ne? 

Tak rychle pro něho, čekám.

Tak už ho tedy máte? Jo aha, vy kafe nepijete... . Nevadí.

Každý si asi dokáže představit toho šťastného umělce, který tvoří obraz či sochu. Celá ta magická situace, kdy kouká a přemýšlí, co ještě dodělat. Jak soustředěně pracuje v plném nasazení a jeho společníkem je jen ticho či symfonický orchestr. Cítíte, jak ta jeho energie proudí všude kolem, jak do toho díla dává kus sebe. Celé prostředí ateliéru voní po kreativitě a všude kolem vidíte výsledky toho kreativního gejzíru ve formě hotových uměleckých děl. 

Už jen při tom psaní jsem se do toho dostala a úplně to vidím. Celý ten šťastný život umělcův. Jak je spontání a tak trochu bohém. Musím se ale pomalu dostat do reality. Chvilku to trvá. Dobrý, už jsem v reálném světě, který vypadá ve většině případů trochu jinak. Pojďme si tedy to reálné tvoření, vyrábění a umění přiblížit a rozebrat. 

Šťastný umělec

V prvé řadě bych chtěla říct, že za umělce považuji každého člověka, který umí třeba něco sám vyrobit, namalovat nebo napsat, takže v podstatě kdokoliv. Když to vezmu celkově, tak by měl být umělec přešťastný. Dělá to, co ho baví a je svým pánem. Ale vzpomenete si na ty chvíle, kdy se vám něco podělalo? A to je ještě hodně slabé slovo. Jen si to představte. Já to tedy vidím živě. Několik hodin se člověk morduje, či přímo s prominutím przní s nějakým výrobkem a najednou to přijde. Přiletí pes, skočí na vás a vy jenom vidíte, jak váš výtvor padá na zem a roztříští se. Horor je proti tomu jen slabý čajíček. No a tato situace, v různých formách, se jistě musí stát každému, takže nám z toho plyne otázka. Je umělec skutečně vždy šťastný?

Ticho či symfonický orchestr

Opravdu? Je to tak pořád? Jistě se najdou chvíle, kdy dochází v okolí místa tvoření k výstavbě nové silnice, sousedi si pořídí pejska či miminko nebo si kohoutek libuje až masochisticky v neustálém kokrhání. K rušení zenového klidu může přispět i fakt, že ve vaší domácnosti se sleduje hokej či fotbal. Nejen, že slyšíte televizi, ale do toho ještě různé výkřiky a postřehy vašeho drahého diváka. Ano, není nad to, když s překousnutým jazykem děláte detail očička, který vám mimochodem nikdy nejde, a z ničeho nic kousek od vás zaduní "Tak to ku*va pískej!!!". To je člověk rád, že kromě toho opět zmrvenýho oka, má aspoň v kalhotách sucho. 

Ateliér

Už jsme to v předchozích bodech trochu načali, ale většina tvořivých nemá ateliér a tvoří v teplu rodinného krbu, tedy doma. Tady to nemá moc dlouhého komentáře. Pohoda, klid a útulno se tomu dá někdy říct jen těžko. Když máte materiál citlivý na chlupy, tak všudepřítomná zvířata jsou akorát tak na infarkt. Jestliže malujete, tak také jistě víte, jak skvěle se perou akrylové barvičky z tričenka vašeho dítka, které se snažilo skákat šipku z postele, ale vy jste ho na poslední chvíli chytli. Samozřejmě jste té návštěvě špitálu zabránili těma tak kreativně zaneřáděnýma rukama.

Kreativní gejzír

To je téma samo pro sebe. Prostě víte, že byste asi něco měli dělat, ale jaksi nevíte co. Inspirace nikde. Kreativita na bodě mrazu. Youtube a Pinterest znáte už nazpamět a stejně NIC. Namísto gejzíru máte leda tak chabou domácí fontánku. Jenže, existuje ještě horší situace, a to když vás něco napadne, ale nemůžete si to napsat a pak na to zapomenete. Víte, že to bylo geniální a světové, ale opět NIC. Už nemáte ani tu blbou pidi fontánku. 

Nejsem pesimista, jen je dobré někdy sestoupit z obláčku, kde jsou jen duhy a jednorožci. Často vidíme jen jednu stránku věci. Optimista uvidí to úžasné a pesimista zase jen to špatné. Chce to mít trochu nadhledu a říct si, že ne každý umělec má to dokonalé zázemí a hlavu neustále plnou nápadů. Každý na sobě aspoň může pracovat a budovat si vše od základů postupně. Ta cesta ke snu sice smrdí potem a je mokrá od slz, ale člověk se nesmí vzdát.