Všichni po ní toužíme. Chceme alespoň kousek pro sebe, dotknout se, uloupit si z ní částečku. Cítit to rozechvění, hřejivý pocit kolem srdce, těšit se z okamžiků vzájemné blízkosti. Odevzdat se, utonout. Navěky s Láskou.

Mám jednu kamarádku. Zrovna se léčí z bolestného rozchodu. Ona si myslela, že zůstanou navždy spolu, on se rozhodl, že ji již nemiluje. Dnes toho lituje. Ale zničil to. Vzájemná blízkost se roztříštila.

Co dělá ona? Zvyká si být sama se sebou. Buduje znovu svůj život. Je silná, musí být. Na Lásku nezanevřela. Naopak. Připravuje se na novou. Ještě neví, kde a kdy ji potká. Ale ví, že ano. Neplánuje. Nechává to náhodě. Čeká, až se přihodí.

Mám ještě jednu kamarádku. Hledá toho pravého. Velkou Lásku. Ten poslední to nebyl. Nevadí. Nevzdává se a tančí životem dál.

Muži přicházejí a odcházejí. Někteří se jen mihnou, jiní posečkají. Nedá se to naplánovat, nedá se to vynutit. Láska přijde z míst, odkud jí nečekáme. Lze ji jít naproti. Mít srdce otevřené a počkat, až se Láska přihodí.