"Po cestě vzpomínek scházím dolů, 
zdá se mi čím dál tím užší,
za chvíli už rozeznám starou školu,
jak jí to stále ještě sluší.

Po cestě vstříc mi spěchá,
stařenka s vrásčitou tváří,
po cestě vstříc mi spěchá,
celá je v bílém, jen září."

Víc si z té písničky nepamatuji a nemám zdání, kdo ji zpíval. Pokud někdo víte víc, moc prosím, dejte vědět. Nezaslechnout ji ale, příběh Valentýna a Tymijána by možná nikdy nebyl napsán. 

Napsáno jest. Příběh je to poetický, romantický, napínavý, rozverný, dojímavý a kdovíco ještě. Naše děti, naši kamarádi, jejich děti, i ty veliké, ti všichni si početli a pochvalovali. Pohádky přece nepatří jen dětem. Znám spoustu dospělých, co pohádky čtou a mají rádi. Na jejich dně se dají najít vzácné poklady, odpovědi na základní otázky lidského života. Dobré pohádkové příběhy mají kořeny hluboko v pradávných mytologiích, promlouvají do našeho podvědomí polozapomenutou řečí a očišťují ho. Každopádně se hodlám bít za práva nás věčných romantiků na své pohádky.

Dobře, a  co dál? Ještě takhle krásné obrázky kdyby k tomu někdo namaloval. Šťastnou náhodou jsem tady na Fleru objevila úžasnou výtvarnici a slovo dalo slovo a báječné, snové ilustrace jsou na světě.

Nebyla by z toho hezká knížka? Něco jako Jitřenka?

Byla by, jenže.... Nakladatelství mají jiné starosti a zájmy, než vydávat nekomerční tituly.

Co takhle zkusit  crowdfunding? Cože? Co to jako je? Odborníci říkají, že prvním crowdfundingem byla sbírka na české Národní divadlo.

Tudíž byli Češi vlastně vynálezci crowdfundingu, tedy česky řečeno hromadného financování. Pěkně, Češi! 

Tož jsme si s Dittou Kůtovou řekly, že to zkusíme.

"Jste naivní!" říkají nám.

My víme.

Možná i to, co by se lépe prodávalo, než takovéhle pohádky a takovéhle obrázky.

Jak jen to říct... 

Třeba takhle: sem na Fler mě přivedla moje láska k hlíně. Nedám na ni dopustit stejně jako na pohádky. Pokouším se s ní dorozumět a hrozně mě to baví. A čím dál víc mi dochází, že keramika a literatura mají moc společného. Obojí nabízí nekonečné množství cest, kudy se dát, v obojím se dá hrát si s detaily a pilováním až do alelujá, obojí se dá šidit povrchní lacinou krásou nebo dělat z hloubi duše. 

Ze samoty u lesa zdraví,

máma V+T (+ pěti dalších dětí )

Martina Tyna