Nikdy jsem ještě žádný blog "nespáchala", toto je moje prvotina, a proto se všem možným i nemožným čtenářům předem omlouvám, pokud by je to nějak pobouřilo, rozčílilo nebo dokonce uspalo a unudilo k smrti.

Musím v prvé řadě podotknout, že toto okřídlené "motto" je stoprocentně pravdivé. Snad vše je lepší, než drátem do oka. Jak mi určitě všichni, kteří pracují s drátem, potvrdí. Vyzkoušela jsem na vlastní kůži a opravdu to bolí!!! (Z tohoto důvodu nedoporučuji nikomu to zkoušet - a to ani jako nový adrenalinový sport).

Drát je velmi ohebný a tvárný materiál, dají se s ním vykouzlit až těžko uvěřitelné věci, neustále mě překvapuje, co vše lze umotat. Zrovna nedávno jsem byla v kanceláři u svého nadřízeného (pracuji jako obyčejný zaměstnanec) a zrovna měl tak neuvěřitelně "inteligentní" nápady, že se mi v hlavě začal rodit nápad na  takové hezké udělátko z drátu a píchnout mu ho... - no upřímě, do toho oka to zrovna nebylo, trochu níž...

Některé výrobky se rodí doslova v porodních bolestech, ruce bolí, prsty bolí, puchýře praskají ( teď se zkušené drátenice smějí, že za pár let to bude lepší), někdy létají vzduchem i nepublikovatelná slova, jindy drátu smířlivě vysvětluji, že takhle tedy ne, to bychom opravdu nebyly kamarádi, a to někdy tak úpěnlivě, že i můj manžel se přijde podívat, komu to tak hezky domlouvám.

Přeji tedy všem dráteníkům a drátenicím, ale i jejich nepřátelům, ať nikdy neokusí ten pocit drátu v oku, přesto doporučuji dopsat si do notýsku kontaktů telefonní číslo na dobrého očaře, oční ambulanci nebo nemocniční pohotovost.

Také Vás zvu na návštěvu svého malého krámku, neváhejte, až si vypíchnu oko, již vyrábět nebudu.