šedestátdva dní a nocí
mívám zvláštní lehkost v srdci
mimoděk jsem v extázi
neb dvě múzy mě provází
jedna co se odváží
pohrát si s mou koláží
druhá co má na triku
pokusy v mém deníku
vlivem letních přeháněk
zkrotnu jako beránek
a i když se to nenosí
mívám lýtka od rosy
tím pádem už bez křečí
opouštím své bezpečí
abych vydala se do světa
jako modrobílý poeta
