Protože je léto obdobím dovolených a výletů, i my jsme letní prázdniny zahájili společným výletem, pro tentokrát jsme se domluvili na procházce po Mariánském údolí.
Protože jsme všichni cestovali z různých míst, tak někteří dorazili na místo srazu autobusem číslo 151, zbytek pak 55. Všichni dohromady jsme se sešli na konečné autobusu č. 55 a vyrazili jsme na cestu.
Hned ze startu jsme se rozdělili na dvě menší skupinky, jedna se vydala po hrubší lesní cestě, druhá si raději zvolila klasickou asfaltku. Protože v daný den nebylo příliš parno a slunce se schovávalo za mraky, tak i procházka po asfaltce nebyla tak vysilující jako by byla za jasného dne.
Já jsem se spolu s některými dalšími uživateli a pracovníky vydala na procházku po lesní cestě, protože mám tuto cestu raději, je lemována stromy, rybníky, potokem, přírodou. Protože se obě cesty na svém konci spojovaly, tak jsme se s druhou skupinkou dohodly, že se sejdeme v místě propojení.
Po cestě jsme spolu s ostatními vtipkovali, povídali si a užívali si pobytu v přírodě a na čerstvém vzduchu. V místě, kde se obě cesty propojovaly, jsme se usadili na nízkou zídku a čekali jsme, až dorazí i druhá skupina. Čas jsme si krátili tím, že jsme si dali menší svačinu. Když se ostatní dlouho neukazovali, raději jsme jim zatelefonovali, kde se nachází. Ukázalo se, že nakonec zakotvili na svačinu o něco dříve a až na konec cesty ani nedorazili. Domluvili jsme se tedy, že vyrazíme zpět za nimi, stejně bychom se tou samou cestou vraceli tak jako tak.
Ještě chvíli jsme pak všichni společně poseděli na lavicích u rybníka Kadlecák, a protože se nám nad hlavou vznášela hrozba deště, raději jsme se po chvíli vydali pohodovým krokem zpět k autobusu, abychom stihli nasednout dříve, než nás zastihne.
Výlet byl příjemnou změnou v naší každodenní rutině a myslím, že nám všem chvilkový pobyt venku prospěl a nabyl nás novou energií.
Barbora Votavová