Zase končí. Fakt, už zase. Není to k vzteku? V březnu přestanete psát 20134 , pak chvíli dobrý a v září si říkáte, že zase budou Vánoce.

No, nebo třeba ne. Třeba jste pořád v tom věku, kdy vám to tak nepřijde. Když to říkávala babička, tak jsme si se ségrou klepaly na čelo... babi, nešil, dyť je teprv září. A ještě říkala... když nesou děti vysvědčení, tak je podzim. A to byla vůbec podpásovka. Člověk měl radost, že na chvíli vypad ze školy - a ona ho už zase viděla s taškou na zádech.

Ale jak rostem (proboha, my spíš už stárnem nebo co), už to vidíme taky. Letos už dokonce vymýšlím dárky. Teď, v půlce září. A bavlny s vánočníma motivama mají v našem oblíbeným obchodě už od srpna. To víte, patchwork potřebuje čas, to musíte šít od léta, aby to na Vánoce bylo, říkala ta fajn paní, když mi stříhala ronar.

Kde jsem to skončila? Jo, už zase končí. Takže zase budem stát v papírnictví, knihkupectví, listovat, přebírat, zahazovat a dělat kompromisy. Aby ten rok 2015, co ho budu do března psát se čtyřkou na konci, měl dost prostoru a vešlo se tam všechno. A bylo to přehledný. Ale zase ne moc velký. A hezký, hernajs, trochu vkusu, kde to vázne??

Protože vybrat diář, co vám sedne, to je docela pakárna.