Nedávné události mne donutily k přemýšlení nad tímto tématem.

"Vylítala" jsem si stříbrnou kartu OK plus. Pro začátek chci podotknout, že nejsen ani VIP ani žádný big boss (velmi důležitá osoba, velký šéf).  Lítám velmi často jen proto, že můj nadřízený je v zahraničí, my spolu musíme jednat a jemu se létat nechce. A tak létám já... A díky tomu mám tu stříbrnou kartu.

Stříbrná karta je něco moc fajn, mohu se přednostně odbavovat a nastupovat do letadla, nemusím stát žádnou frontu (spočítala jsem, že jich bývá až 5 od odbavení až po nástup do letadla), mohu si vzít jeden kufr navíc (to nevyužívám) a ochotně jsou mi nabízena přední místa u okýnka.

Musím říct, že si to užívám, teda nejvíc to přednostní odbavení a nástup. Ale jak říkám, nejsem nijak vyjímečný člověk. Naopak, považuji se za naprosto obyčejného člověka, který zažívá i naprosto odlišné situace.

Např. nedávno: v poledne jsem měla odlétat a ráno jsem měla velmi naspěch - sbalit, vyvenčit psa, domluvit s manželem, co vše je třeba zařídit po dobu mé nepřítomnosti a spěchat do práce. Před dveřmi firmy jsem se udýchaná a s kufrem v ruce pozdravila s naším ředitelem a spěchala jsem do kanceláře.  A najednou mě pan ředitel dohonil a dost nepříjemně mně vynadal, že jsem našlapala na chodbě. A skutečně, jak jsem ráno venčila psa (bydlím na konci vesnice a venčím na kraji lesa), moje boty byly zablácené. Jak říkám, naprosto obyčejný člověk.

Zpět k otázce "Líbí se vám elitářství?" Líbí se nám být někdy a někde vyjímeční? Mít výhody?

Můj názor je, že pokud nám život připraví nějaké ty výhody, měli bychom je využít a s radostí si je užívat. Nikdy bychom však neměli zapomínat na to, že jsme si všichni rovni ať už máme v životě jakékoliv výhody.

A co si o tom myslíte vy?