Jsou všude, kam moje oko dohlédne (není to daleko, 1 a 1/2dioptrie mi výhled omezuje a jaksi mlží),

třepotají se, poletují, některé vytrvale odolávají podzimu a skoro houževnatě se drží větve...

Tolik barev, tvarů, velikostí a ... a to MNOŽSTVÍ!!!! (poetická duše se raduje, zahradník s hráběmi pláče)

Šustí pod nohama, dolétnou až na parapet, do domu, mají snad křídla? (sousedka si je vozí v košíku u kočárku, design je prostě design a i kočárek musí vypadat stajlově podzimně).

...a co víc, voní. Voní sluncem, tím už skoro posledním letním, voní podzimem...

Přivoněla jsem a ... co to?...pojďte prosím k nám, brouzdat se chvíli se mnou mezi listím (pokud nespěcháte zrovna jinam).

Děkuji za Vaši společnost při procházce a doufám, že Vás nebolí nohy:)...

Mám tady kdyštak vzpruhu ranní kávu! A vlastně důvod, k napsání tohoto blogu...

když se zadíváte pozorně, je tam!

Užívejte si podzimu a těšte se na zimu:))

Vaše punčochatá