Když po dlooooouhé době prve vykouklo Slunce,
přišlo mi naráz, že to ticho zvláštní říjnové má hluboký význam jakéhosi OČEKÁVÁNÍ.
Trochu jako požehnaný stav.
Vždyť již za dva měs. touto dobou se znovu NARODÍ pro nás.

Jak důležité je střídání ročních dob ví jen ten, kdo je Vytvořil.
Tak se držme v pozitivní náladě a všímejme si, kolik vzácného se děje kolem.

Pokochejme se barvami, než nám to pestrobarevno oprší a zšedne.
Promítá se  pak do všeho, co děláme i tvoříme.

Tentokrát je blok takový babopodzimněpředvánoční, od každého trošku.
Budem rádi, když si pro radost zahlasujete a třeba se i na chvíli u tvorby zastavíte.

                                                                              Babího léta dlouhá nit
                                                                              bílá a za časného rána
                                                                              z obruby léta odpáraná
                                                                              nutí nás přemýšlet a snít.
                                                                              Ve chvíli žluté jako dým
                                                                              kdy léto naposledy klame
                                                                              do jehel ticho navlékáme
                                                                              do jehel s ouškem zlomeným. J. Skácel

                   Dnešní fotopoutač je vzpomínkou na společnou výstavu soch v Lysicích, foto P. Vlček,
                   jeho Křesla jako pocta všem ročním obdobím a Dáma ve společnosti, děkují.