Buď je to mateřskou a nebo tím, že člověk chtě nechtě stárne, ale čas pro mě rok od roku běží rychleji než rychle. Často přijdu na úřad a při podpisu lejster pátrám kolikátého vůbec je. S takovou jsem propásla narozeniny svého muže, který si spíš než-li kdokoli jiný zaslouží ode mne dárek. Zasedla jsem tedy rychle ke stroji a pustila se do práce. Píďata podávala látky na písmenka, vedla spor o barvu čepiček .......... a máma šila jako o život, aby měla hotovo alespoň o chviličku dříve, než zašramotí v zámku klíče. Stihly jsme to jen tak tak, ale radost jsme udělaly obrovskou.

Během jediného dne jsem propadla polštářům. Myslím, že brzy přibudou další.