Do tohoto starého, nepotřebného blogu si budu ukládat nějaké své literární maličkosti. Občas, pokud se urodí :)
16.11.2010
Chtěla bych,
když zlaté trávy protiproud
špitá kolem,
chtěla bych špičkou řasy,
docela nepatrným zašeptáním,
oddělit teď a tenkrát,
uzavřít ostny kolem srdce do hliněných pelíšků...
za rok či dva
procitnout do následků zaběhaných
příčin už neznalá
Jenže dostávám-li trní a sůl
není to za odměnu.
Neprožít by znamenalo
zacyklit se už navždy...
trní a sůl jsou schody nemetené...
*****
11.11.2010
Na špičkách jehličí
v mlze
je celý svět
obráceně
když dýchneš
zřítí se
Na špičkách jehličí
je celý svět
když dýchneš
*****
Aby jí tu nebylo smutno než budou nové (líhne se to, ale já tak zuřivě škrtám, že to bude chvilku trvat) vložím pár starších haiku.
1.11.2002
vůně ořechů...
vrstvami listí dýchá
slupka z kaštanu
5.11.2002 (první sníh)
Bezčasí kolem:
tiché peří z labutě
ve zkřehlém listí
6.11.2002 (první mráz)
Matní hladiny:
sklenář cupe po špičkách
a ticho sílí
7.11.2002
Holubičí šeď
visí na kostře stromu
...smrákání spěchá
10.11.2002
V hlíně u cesty
zrcadla nečekaná
samotou tančí
Večerní
Žhnoucí klín nebe
oblaka rozťal v půli
... večerní tíha
18.11.2002
Plíží se krajem
štiplavá připomínka
stromových smrtí
25.11.2002
Bolestí deště
krajina přeplněna
Kdepak jsi slunce?
6.12.2002
Bělavé slunce...
Zní v koňské stopě jíní
Kdopak to vchází?
8.12.2002
Uhranut v pádu...
ostrostí ledu tišen -
nabírá sílu
9.12.2002
Už kloní se den
ke stromům pod obzorem -
zlatí mi čelo
29.12.2002
Po kapkách jaro
vprostřed slupic ledových
...doufání liché
13.1.2003
Vítr sfoukává
ze střech - motýlích křídel
jemný pel zimy
17.1.2003
Za okny láká
Průzračná hladina dne.
Vy vlnky klamavé!
9.2.2003
Bezmocné slunce,
po sněhu kloužou stíny
- jestřábi loví
29.3.2003
Hladinu čeří
vodoměrky nohaté
Vítr znehybněl
31.3.2003
Do prázdných ulit
váhavá zimo vklouzni
Vím že se vrátíš!
2.4.2003
Přes staré seno
s letošní travou cítím
i svištění kos
16.11.2010
Chtěla bych,
když zlaté trávy protiproud
špitá kolem,
chtěla bych špičkou řasy,
docela nepatrným zašeptáním,
oddělit teď a tenkrát,
uzavřít ostny kolem srdce do hliněných pelíšků...
za rok či dva
procitnout do následků zaběhaných
příčin už neznalá
Jenže dostávám-li trní a sůl
není to za odměnu.
Neprožít by znamenalo
zacyklit se už navždy...
trní a sůl jsou schody nemetené...
