Jmenuju se Pavla. Ke vzniku díly, která nese jméno krásného stromu (Dílna Tilia cordata) vedla klikatá cesta.  Ale už jsem tu a tvořím pro Vás!

Jako malá jsem chtěla být malířka. Pak učitelka. Potom výtvarnice, designérka, architektka, zahradní architektka, tvůrkyně animovaných filmů, módní návrhářka, učitelka v ZUŠ...

A stále ještě malá jsem, alespoň co do výšky, a asi už nevyrostu. A taky teď jsem zahradnice tělem i duší a k tomu jsem doteď usilovně  studovala, aby se k nadšení přidaly i vědomosti. A tak jsem hlavou v oblacích a snažím se stát na zemi.

Vždycky jsem milovala přírodu. Kytky a stromy a lesy, louky, zvířátka. Při studiu jsem ale zjistila, že moderní  zahradnictví má s přírodou společného pramálo. A pak mě okouzlilo ekologické zemědělství. No a později jsem objevila permakulturní design. Oslovilo mě to, že hospodařit se dá i  jinak. S úctou ke všemu živému a zároveň zcela racionálně. Ale mělo to celé jeden háček.  Že totiž ta zelenina, bylinky, květiny, ovocné  stromy... ty  všechny potřebují něco jíst jako každý jiný živý tvor. A pokud to nemají být granule z továrny, bude třeba přidat zvířata. A ne ledajaká. Nějaká taková, o která nebude moc těžké se starat a která budou přinášet ještě další užitek. A v tu chvíli jsem si oblíbila ovečky. Krásná skromná zvířátka, která patří nejen do snových krajin, ale taky na české kopečky.

Chtěla jsem se naučit, jak ostříhanou vlnu vyčistím, abych s ní mohla naplnit pokrývky a polštáře, tak jsem se zapsala na kurz zpracování ovčí vlny. Kromě čistění jsme se naučili i další zpracování a já jsem nakonec práci s rounem úplně propadla.

Taky jsem konečně dostala do rukou materiál, o kterém jsem vždycky snila. Který budu moct získat od základu z přírody, a nebude k němu potřeba tovární zpracování. Materiál, který od vlastního získání až po konečný výrobek projde jenom mýma rukama. Ze kterého půjdou vyrábět jak praktické užitečné věci, tak hračky a věci pro radost duše. Se dřevem, které mi všechny tyto přání splňovalo, jsem nikdy neměla možnost naučit se pracovat. A pak přišla vlna a nebylo třeba hledat nic dalšího. Ovčí rouno mi také dalo možnost začít experimentovat s přírodními barvivy, a o tom jsem vždycky snila.

Rouno teď získávám z chovu, kde je vlna odpadním produktem a vyhazuje se, ale časem přibudou výrobky z plánovaného stáda vlastních oveček. Momentálně v dílně převládají výrobky plstěné zasucha, ale pracuji na tom, aby přibyly i mokře plstěné, předené, háčkované a pletené.

Výrobky z ovčího rouna doplňují ještě šité kousky, které jsou vytvářeny z látek z přírodních vláken. U všech výrobků se snažím, aby byl dopad na přírodu co nejmenší a výsledek co nejlepší a nejkvalitnější.