Špatná noc. Usínám až nad ránem a když jsem v nejlepším, nemilosrdně mě z postele vyžene budík. Nechce se mně a slastně se protahuji.

Vtom zjistím, že někdo velkým fofrem popohnal hodinky. Vyletím z ložnice a vidím, že u dveří mám nadělení naší Čiki. Zahromuji, vše v rychlosti uklízím a v duchu zastavuji hodiny.

S náladou pod psa pádím na poslední chvíli do práce. Tam zjistím, že ta sopka před výbuchem je má šéfka a že kolegyně se taky nevyspala dorůžova. Beze slova v rychlosti chystáme zboží a já doufám, že si stihnu vychutnat alespoň kafíčko, které krásně voní na pultě.

Ale nedočkaví zákazníci rychle zaplní prodejnu, i když do půl sedmé schází dobrých pár minut. Mrzutě postavím hrneček a s vynuceným úsměvem začínám obsluhovat první nedočkavce. Nálada se nelepší, spíše klesá na bod mrazu. A když jedna zákaznice odmítne osmnáct deka salámu s tím, že chce jen patnáct, mám chuť jí obouchat ten salám o hlavu.

Čas se vleče a já očima popoháním ručičky hodin, které snad někdo přilepil vteřinovým lepidlem. Konečně v masně nikdo není a já dopíjím studené kafe. Pak se přesouvám k pokladně a doufám, že má nálada se zlepší. Naopak. Dostanu vynadáno od jednoho protivy, že si chtěl koupit pěnu na holení a tam je datum spotřeby jen do včerejška. Uznávám, že tam ta pěna nemá co dělat, ale mám chuť vraždit protivné zákazníky.

Má nálada je hluboko pod bodem mrazu a všichni jsou čím dál protivnější. Vtom se u pokladny ozve jasný dětský hlásek. "Doblý den"... a obchodem se rozlehne dětský zvonivý smích. "Dobrý," odpovím. "Ty jsi hodný chlapeček," usměji se již s kapánek lepší náladou.

Vtom se ke mně natahuje ručička s uvadlou a pomuchlanou luční květinkou. "To je plo tebe," říká ten tříletý špunt a upře na mě svá krásná modrá kukadla. A rázem se stane zázrak. V obchodě vysvitne sluníčko, zákazníci jsou milí a já vím, že den je krásný. Stačí jeden úsměv, jedno vlídné slovo, jedno milé pohlazení po duši a hned je na světě líp.