Nedávno jsem někde četla, že jeden z receptů, jak se cítit lépe, je uvědomit si, o co se má někdo hůř.. Takhle to zní strašně, ale když se na chvilku postavíme stranou soucit a další jiné dojmy, tak to většinou docela pěkně funguje. Hloupě se to vysloví, ale ten dojem je hlavní. Dá se to říct i hezčeji - jak malé jsou mé problémy vedle problémů tamtoho a támhleté... Tohle mě zaujalo a občas to sama v sobě zkouším, je to docela zajímavé - spousta starostí najednou vypadá zanedbatelněji a jsou snadněji řešitelné.

Nicméně i bez toho srovnávání se dá najít vždycky spousta krásných a milých věcí, zážitků či okamžiků, ze kterých bychom se neměli zapomínat radovat, abychom ten kontrast našli i sami v sobě. Málokdy je přece všechno špatně, jen si třeba to dobré a hezké málo uvědomujeme, protože to bereme jako samozřejmost. Občas si to ordinuju programově.

Například dneska ráno jsem si v Globusu vzpomněla, že mám koupit takovou tu bublavou chemii do odpadu (kterou nasypete do umyvadla, nalejete na to vařící vodu a zdrháte za roh, kde tiše doufáte, že to ani tentokrát ten plastový sifon neutrhne, když to temně a zlověstně duní cestou trubkami pryč...) Tohle je jedna z těch věcí, které je dobré mít doma, ale běžně je nekupuju, takže na ně obvykle zapomínám - a z toho jsem pak na sebe naštvaná. Takže jsem se vědomě naopak zaradovala, jak jsem holka šikovná, že jsem si na to takhle krásně vzpomněla, a to dřív, než začalo přetékat ucpané umyvadlo nebo něco horšího....

Přidala se ještě jedna, nečekaná radost. Pan pokladní (skutečně tam u kasy seděl pán) pípal a pípal zboží, a když vzal do ruky tuhle flašku, povzdychl si, obrátil se k těm svým katalogům nad kasou, zalistoval aby se ujistil, a pak se na mě zkoumavě podíval: "Osmnáct už vám bylo, že?" Vyvalila jsem oči, bezděky se usmála a řekla jsem: "Jé, děkuju... Bylo." Byl asi trochu zmaten, nicméně mě ta jeho otázka v době, kdy jsem na světě už dvakrát osmnáct let, opravdu potěšila :-) šlo samozřejmě jen o to, že ten chemický sajrajtík podléhá kontrole, jestli si to nekupují puberťáci na pokusy. Ale se vším tím sluníčkem a krásným bezstarostným víkendem mě ta jeho otázka vážně potěšila, takže: Díky, pane pokladníku, za další malou radost!