Tak tohle je text o tvorbě mého otce, nahlédněte prosím pod pokličku:

Na jaře roku 1979 jsem začal psát introspektivní texty, "nekonečnou větu", která dodnes ještě neskončila. A na podzim začala zábavná hra s dekalky. Barvami a tvary jsem se tehdy pokoušel překonat verbální bariéru textů. Postupně však hravé tvarosloví nabývalo na vážnosti a tak jsem byl vtahován do nekonečné kreativity hmoty.

Objevoval jsem nové technické a techonologické možnosti : akvaláže, nitráže, placentální techniku, tachografiku a mnohé další. V mých obrazech mají význam jako podmalby ... jsou neviditelné, ale bez nich by artefakt nemohl existovat.

První bylo období monotypů, které jsem v roce 1989 vystavil v libereckém Naivním divadle. Po deseti letech hledání se tak uzavřela jedna etapa. Moje techniky, které simulují "vesmírné tvoření", se během doby vyvinuly v ucelený systém a směřovaly k miniaturizaci struktur. Jejich zviditelnění bylo tehdy možné jen fotochemickou cestou. A tak vznikaly snímky, jejichž negativy neprošly fotografickým aparátem, "nekreslilo" je světlo.SEISMOGRAMY jsou základem mojí tvorby dodnes: je to výběr z nekonečného kinematografu tvořící hmoty. Do vznikajících struktur zasahuji gestem a tím měním jejich fyzikálně chemické předurčení.

Vzniká tak prostředí konfrontace, kdy se z chaosu začíná vynořovat řád.  Podle Platona vesmír obsahuje všechny myslitelné tvary. A jiný klasik k tomu dodává: "Všechno umění je vzpomínkou na prastaré, temné, jehož fragmenty stále žijí v umělci". Objevit jen nepatrnou část vesmírného tvarosloví vyžaduje trpělivost alchymistického učně, který desettisíckrát destiluje obyčejnou vodu. Úmyslně využívám náhody, a často ji násobím,  je pro mne synonymem zákonitostí skrytých za obzorem lidského vnímání.

V poslední době se vracím ke zdrojům své tvorby - k seismogramům, kde nic nelze předem vypočítat, a tak od roku 2001 - tedy více než dvě desetiletí od doby, kdy začala nevinná hra s dekalky, experimentuji s počítačem. Vytvářím nové série bleskových záznamů gest do hmoty, která setrvává v chaosu a jen obtížně si nechává vnutit řád ....

... v zákonech, jimiž se řídí vesmír, je obecný duch nekonečně převyšující ducha člověka, duch v porovnání s nímž si uvědomujeme svou malost ....