Před měsícem a něco jsem si pořídila kotě. A to navzdory varování známých, že kočka v bytě je peklo. Navzdory varování ségry, že kočka pro alergika není nic vhodného, a navzdory varování švagra, že mi kočka zničí židle. Bilance po šesti týdnech: ano, vysávat musím mnohem častěji a ano, židle jsou na vyhození. Ale stal se ze mě kočičí člověk a na kotě nedám dopustit. Jmenuje se Maggie.

Jediné, co jsem před dvěma měsíci o kočkách věděla, bylo, že mají rády klubka. Taky máte už od dětství v hlavě takovej ten nejznámější obrázek z omalovánek, jak si kočka hraje s vlnou? Proto můj prvotní strach nesměřoval k otázce, co bude s židlema, ale bála jsem se, co se stane s mým koníčkem - korálkováním. Resp. jestli mě kočka "nechá" vyrábět.

Zpočátku to vypadalo dobře, cinkání korálků působilo na Maggie poněkud hypnoticky, takže jen seděla a koukala. To si pak člověk opravdu připadá jako rodič, kterého dítě obdivně pozoruje při práci.

No, co vám budu povídat, vydrželo jí to asi týden. Tzn. do té doby, než jsem se jedno nedělní odpoledne rozhodla pustit do "velkovýroby" a kuchyňský stůl se proměnil v dílnu.

Všechno to cinkání, šustění a rachocení v Maggie probudilo pud šelmy, která musí všechno vidět, potřebuje všude být a má za povinnost všechno ulovit. Jenže jediná cesta na stůl vedla po koženkových židlích, nebo hůř (resp. bolestivěji) - po mých nohách. Po jednom odpoledni jsem tedy vypadala, jako bych strávila noc se Střihorukým Edwardem. Následující den kolegové v práci zhodnotili, že mám kočku teroristu.

Aby toho nebylo málo, Maggie zjistila, že korálky nejenom lákavě vypadají, ale že jsou super i na hraní. Kdykoliv jsem si tedy odběhla třeba jen na záchod, zákeřně začala využívat situace a podvraťácky mi kradla perličky ze stolu. Klasika: necháte ve zverimexu dvě stovky za hračky a ona si stejně nejvíc užije se spadlou ohňovkou. Na druhou stranu - protože je potřeba na všem hledat pozitiva - už nemusím lozit po čtyřech a pátrat, kam se mi ten korálek zase zakutálel. Teď už se stačí podívat jen kočce pod tlapku. A kočka se zatím hledá docela snadno, jelikož ještě nepochopila, že když se chce schovat, musí si dát pozor na ocas.

Cca po třech týdnech, kdy bylo tvoření nemožné, kdykoliv byla kočka vzhůru, jsem přišla na geniální způsob, jak Maggie zabavit. Říká se mu teleshopping. Tzn. kdykoliv začne Horst Fuchs v televizi vyřvávat, že tři nože jsou málo, že jich potřebujete minimálně pět, a že když si koupíte šest, dostanete dalších osm zdarma, kočka se dostává do tranzu.

V tu chvíli vím, že nesmím zaváhat, protože konečně přišel můj čas a můžu nepozorovaně tvořit. Horst ji totiž pravidelně nejen zabaví, ale i uspí, neboť (a to se Maggie naučila zřejmě ode mě) vydrží do první reklamy a je tuhá. Tedy, abych to upřesnila - samožřejmě usne pouze tehdy, pokud má nablízku myšky, které jí vyrobila HanaPE (https://www.fler.cz/zbozi/hackovana-myska-svetle-seda-5324951). Protože ty z obchodu jsou pro ni moc komerční a nezajímavé. (Zřejmě si hraje na kočku intelektuálku, která pozná kvalitu.)

Nezbývá než doufat, že jí tento způsob zábavy nějakou dobu vydrží, abych měla šanci zase trávit čas tím, co mě tolik baví. Pořád je to holka, tak přece jednou musí pochopit, že korálky nejsou na hraní, ale na parádu! A co vy, už máte taky svou kočku?