"Co budu dělat? Nemám co na sebe!"

Toto zvolání už určitě slyšel každý z nás a troufám si říct, že většina (převážně) žen ji sama někdy vyslovila. Čeká nás návštěva divadla, ples, důležitá schůzka nebo snad jen obyčejný nákup a skříň v našich očích zeje prázdnotou, i když ve skutečnosti praská ve švech. Máme tolik oblečení, že by to stačilo pro půlku Afriky, ale pořád nám chybí nějaký ten opravdu nezbytný kousek.

 "Kéž bych tak vyhrála ve Sportce! Nic jiného si nepřeji!"

Opravdu by to bylo výhrou? Opravdu by nastal čas nasycení? Vyhrála jsem jednou jedinkrát 20 korun, takže nemám osobní zkušenost, ale podívejme se na časté případy zbohatlíků. Vyhrají fůru peněz... ale stále jim je to málo a chtějí více.

 Vidíte též souvislost s našimi kreativními životy? Nezastihli jste se někdy při tom, jak bědujete nad tím, jaká pomůcka či jaký materiál vám schází a nutně jej potřebujete?

Jsem na Fleru jako tvůrce už něco málo přes rok a živě si vzpomínám, jak jsem byla nováčkem v různých tvořivých klubech. Některý z kolegů se pochlubil novinkou, já na tu krásu zírala s otevřenou pusou a krom chvály jsem často utrousila poznatek, že já na něco tak pěkného mám málo materiálu, málo pomůcek, málo všeho.

Mou vášní je cardmaking - tvorba blahopřání. Myslím, že kreativní obchody by měly mít povinnost oznámit potenciálnímu zákazníkovi varování ministerstva zdravotnictví o možnosti vzniku velmi silné závislosti a shopaholismu. Den co den tyto obchody nabízejí spousty novinek - nové kolekce papírů, nová razítka, nové barvy, nové výseky, raznice, šablony, dekorace... A vy víte, že všechno nutně potřebujete, protože bez všech těchto věcí se nikdy nedostanete ani na úroveň vašich kreativních kolegů, natožpak výše!

Za ten rok jsem se (motivována tím, co dokáží ostatní) dostala z bodu A (rozuměj obyčejné bílé čtvrtky, sada obyčejných barevných papírů, obyčejné lepidlo a nějaké ty pastelky a fixy) do bodu B (hotové základy blahopřání, několik sad scrapbookových papírů, několik druhů lepidel, razítka, výseky, stuhy, kroucené provázky, kamínky, půlperličky, hřebíčky, tamto, ono, ...). Bodem úplného nasycení, kdy by na trhu nebylo už nic, co bych nevlastnila (nebo bych si okamžitě každou novinku pořídila) by byl bod Z. Záměrně píšu "by byl", protože nevěřím tomu, že by se k tomuto bodu kdokoliv dopracoval, protože stejně jako u šatníku či peněz ani zde nikdy nedojdeme k úplnému nasycení.

Zmiňovaný shopaholismus se ve větší míře projevuje vždy před nějakým obdobím. Zejména v cardmakingu je to znát. Jsou to různé svátky či příležitosti. Začne to Valentýnem, následuje MDŽ, Velikonoce, den matek, den dětí, začátek svatebního období, ..., a končí Vánocemi a Novým rokem. A jelikož na Vánoce jsem se začala chystat v září, usoudila jsem, že ten správný čas pro přípravy velikonočních přání je už v lednu, nejpozději v únoru.

Jenže co s tím, když nemám jediné velikonoční textové razítko, nemám ani žádné velikonoční obrázkové razítko, žádné ryze velikonoční papíry, žádné výseky, prostě nic s velikonoční tematikou. Loni jsem to vyřešila pestrobarevnými přáníčky s ptáčkem a "vajíčkovou" stuhou. Bez nápisu. Spousta lidí si motivu vajíček na stuze nevšimla a málem přání darovala blízkým k narozeninám. To by bylo faux pas!

Velikonoce 2014, Handmade by ReBell

Letos na tom zatím nejsem o moc líp. V kamenných obchodech v okolí se velikonoční sortiment ve větším teprve chystá, zbytky z loňska nejsou to pravé ořechové. E-shopy, kde nakupuji jiné potřebné věci, jsou na tom stejně a bohužel (nebo spíš naštěstí?) jsem škrt a nechci platit vysoké poštovné kvůli jedné věci za pár korun. 

V klubu Tematické papírové tvoření zavedla správkyně ZouZou pro letošní rok novinku - vzorník technik. Spočívá v tom, že se vždy pro nějaké období vybere nějaká technika a my máme čas si ji důkladně vyzkoušet a naše zkoušení si vlepíme do vzorníku, abychom měli vždy po ruce seznam toho, co vlastně všechno umíme a můžeme využít. Prvním tématem byl zentangle či doodling. A tím vznikla má první stránka vzorníku.

Z popisku techniky ve vzorníčku plyne, že na této technice se nedá nic zkazit. Jenže já jsem člověk puntičkářský a všechno musím mít tip ťop! Vzorníček je můj, tam nějakou tu chybku ještě snesu, ale o použití této techniky v reálu jsem pochybovala. Plánovala jsem ji časem (rozuměj za rok, za dva) důkladně natrénovat a pak možná použít.

Jenže člověk míní a (v mém případě) nemoc mění. Zasedla si na mě paní chřipka, řádně zmutovaná a nedala mi pokoje. Na několik dní mě úplně odepsala. Pak přišly dny, kdy jsem sice nebyla schopna vstát z postele, ale mé neposedné ruce potřebovaly něco dělat. Šití jsem zavrhla, protože se sice v posteli provozovat dá, ale neměla jsem sílu si shromáždit k posteli všechen potřebný materiál. U cardmakingu klasicky musím sedět u stolu. Řezat skalpelem papíry v posteli je přece jen trochu nepohodlné.

Nakonec byla potřeba tvoření silnější než veškerá má předsevzetí a vzala jsem do ruky kus papíru, fixy a odhodlala se trénovat čmárání. Jenže to bych nebyla já, kdyby mi nebylo líto něco tvořit jen tak do šuplíku - je to škoda času i materiálu. A zrovna mi jako nejužitečnější přišla tematika Velikonoc. Tvar vajíčka jako základ je hračka, to zvládnu i v posteli. Nakonec i omámení horečkou bylo k něčemu dobré. Nějaká ta chybka oproti prvotnímu plánu mi byla úplně ukradená. 

A jak to všechno dopadlo? Díky chřipce jsem vytvořila sérii velikonočních přání, popírajících myšlenku, že k vytvoření něčeho pěkného je třeba spousta různorodého materiálu. Použila jsem čistou bílou čtvrtku, fixy, které jsem měla ještě z dob studií na podtrhování důležitých věcí v sešitě a zbytky barevných papírů z dob mých kreativních začátků. Nakonec jsem nepotřebovala ani textové razítko, ani obrázkové razítko a ani žádný speciální papír. Stačilo jen pár obyčejných pomůcek a velká trpělivost, kterou bych možná bez omámení nemocí neměla.

Teď už vím, že bych se neměla ohánět větou "nemám dost materiálu a pomůcek", ale naopak začít víc přemýšlet nad tím, jak využít právě to, co mám.