V několika posledních letech se zabývám patchworkem . Předcházela tomu důkladná teoretická příprava . Nastudovala jsem , co vlastně patchwork je , kde vznikl , z čeho se šilo , jak se šilo atd . Sehnala jsem řadu knih, které u nás o této technice vyšly .  Miluji příběhy  a tak , když vidím  nějaké patchworkové dílo , vždy  se snažím v něm číst . Co asi chtěla autorka(autor) vlastně vyjádřit ? Protože jsem romantička , mám ráda filmy z doby osídlování Divokého západu  a představuji si , jak ženy šily patchworkové deky . Co do nich vlastně zašily? Zda lásku , obavy , strach z Nového  světa ,Indiánů , nemocí ?

Sama , když šiji deku , snažím se v ní vyjádřit  něco , co je charakteristické pro toho , komu deku šiji . Tak jsem vytvořila pro svou vnučku deku s názvem Montana . Má ráda koně . Vycházela jsem ze skutečnosti a taky jsem tak deku koncipovala. Stručně jsem jí vypsala na papír příběh , který jsem si pro ni vymyslela .Trochu o historii Montany .  O tom , jak se pod vysokými horami pasou koně , jak nad nimi letí divoké husy na sever , jak se krajinou prolínají indiánské chodníčky . Do deky jsem zakomponovala i americké smboly : vlajku , bílého orla , svobodu  . Také se tam objevily medvědí stopy. Nebezpečí a krása volné přírody .

Pak jsme se spolu učily v dece číst . Byly to krásné okamžiky vzácného souznění dvou generací . Velmi mně potěšilo, když vnučka velice důležitě vysvětlovala své sestřenici , co vlastně jsou ty vysoké hory , medvědí stopy , letící husy ,symboly  svobody .

Věřím , že jsem zasela semínko poznání patchworkového šití  a teď chci sledovat , zda vzklíčí .