Ani nevím, jak mě to napadlo.

Dumala jsem, jak mi je líto, že některé věci ze života kradmo vymizí a pak už jen člověk loví ze vzpomínek, že: "Pamatuješ, jak jsme mívali takový domeček pro panenky a v něm toho plastového koně? Jak překážel v okně... to už je dávno..." a v duchu člověk spolkne: "Co bych těď za to dala, kdyby se mi tu někdo batolil u domečku v okně!", že.

Všechny ty nejdůležitější předměty dětského světa, které postupně darujeme, vyhodíme, schováme, půjčíme... jsem si chtěla nějak uchovat.

Inu, vymyslela jsem si pro moji dceru obrázek k narozeninám. Aby se jí líbil a zároveň upokojil tuhle mojí vzpomínkovou touhu. Posléze se nabídlo dodělat i bráchovi a pak už bylo jen otázkou času, kdy se dočká i nejstarší brácha. Ten už mi do toho pochopitelně hlasitě mluvil a seznam toho, co v jeho mandale nesmí chybět, byl nekonečný :).

Nakonec se ukázalo, že ten herberk vypadá nejlíp, když se uspořádá do oku lahodícího kruhu a rovnou i několikrát zopakuje. Když se z něj udělá mandala.

I mě jakožto tvůrce to správně uklidní, když během několika hodin, soustředěna, opakovaně kreslím tytéž věci. Trocha hlubokého soustředění opravdu odpvídá té pečlivé soustředěné práci s barevným pískem, i když u mě je to spíše práce mastnou tužkou a zbroušený vápenec je pouhým nosičem.

Kreslím tytéž věci v hlubokém předklonu, opakovaně nejen v úvodní kresbě, ale pak znovu a znovu v různých barevných vrstvách.

Došlo mi navíc u toho, že tím, že ty věci kreslím, znovu a znovu, tím zároveň vyjadřuju respekt k tomu, že jsou součástí světa mých dětí.

Že tím i těm dětem vzkazuji, že jejich svět her a hrdinů respektuju. Že si o tom nemyslím, že to jsou "nějaký novoty", "nějaký kraviny", "tomu já nerozumím". Tím, že jsem si nastudovala obličej Mistra Yody, tvar diamantového meče z Minecraftu i proporce a různost hřív My Little Pony, jsem jim dokázala, že mě to zajímá.

Tenhle rodičovský rozměr tvorby mě nejprve nenapadl, ale teď jej považuju za to nej, co mi celý projekt mandal pro nejen-moje děti dal.

Mám radost. Oni taky :).

Teď jsou všechny vystavené v Klatovech na náměstí, v kavárně Café Jednorožec, ale už se na ně doma těšíme.

Eva