Prvních 20. let života je za námi a dnes nabízím pokračování cca dalších 10. let.

   Napadlo ji pořídit si druhé dítě s tím ,že se narodí chlapec a manžel se bude víc o rodinu zajímat. Opak byl však pravdou, narodila se ji druhá holčička Martínka a vše se zkomplikovalo, protože manžel chtěl syna a dcera mu nebyla vhod. Výčitek a urážek si Jitka užila více než dost. Všechno bylo špatně, za vše mohla ona. Z práce chodil podrážděný a zlost si vybíjel bohužel i na dětech. Jitce se začínal odcizovat a celé situaci nepřispěl ani fakt, že s dětmi spali v jedné místnosti. Z jeho rodiny si k nim každý chodil jako domů, a když chtěla někdy navštívit svoji  původní rodinu, byl to velký problém.

    Jitka kromě dětí našla velkou zálibu v šití a pletení, a když se nestačilo vše unosit doma, tak se jí dařilo své výrobky prodávat. Měla velký obdiv okolí, což ji drželo nad vodou, protože manžel ji pořád jen ponižoval. Zvládala práce, jako kdyby den měl 35 hodin a jediný, kdo o ni měl starost byla tchýně, která řešila zdravotní problémy tak dlouho, až zůstala doma na invalidním důchodě.

   Když Jitka nastoupila poslední rok mateřské dovolené, tak znovu otěhotněla a bylo zle. Manžel se do ní pustil, že musí na potrat, že tu ostudu mít třetí holku nepřežije. Pro nastávající matku však taková varianta nepřipadala v úvahu a rozhodla se mít třetí dítě i za cenu, že zůstane samoživitelkou. Podržela ji tchýně, která nabídla pomoc s hlídáním, aby se Jitka mohla věnovat tvorbě oblečení a prodávat své výrobky v prodejně, kterou si otevřela.

    Těhotenství zvládala v kombinaci s dcerkami a podnikáním dobře, jen se nesměla ukazovat kamarádům manžela. Ten byl totiž rozhodnutý v případě narození další dcery její existenci utajit. Než došlo k porodu, tak Jitka odvedla nejstarší dceru do první třídy a do poslední chvíle šila, pletla a chodila prodávat. Porodila o 10 dní dříve než bylo v plánu, protože měla příhodu se psem, který napadl nově přivezené sele, které bohužel nepřežilo.

   Po probdělé noci ji manžel odvezl do porodnice, kde porodila syna Honzíka. Ta úleva a naděje, že se domácí situace zlepší však dlouho netrvala. Než si malého mohla odvést domů, tak prodělal silnou žloutenku a také bylo nutné si odskočit na přepis domu, v kterém bydleli. Bylo domluveno, že ho manžel převezme jako dar od svého otce a jeho sestře vyplatí domluvené finanční vyrovnání. Do měsíce měl polovinu přepsat na Jitku, což se bohužel nikdy nestalo.

   Po návratu z porodnice novopečená mamina hned naběhla do svého pracovního tempa. Bylo třeba se věnovat i prvňáčkovi a Martínka byla čertík neposeda. Jitka zvyklá starat se o své dva bratry měla štěstí, že s chodem domácnosti v kombinaci s dětma neměla problém. Tím byl pořád jen manžel, který se o děti nezajímal a myslel si, že jeho jedinou povinností je přinést výplatu. Když Honzík neprospíval, tak vedl řeči typu „ já jsem říkal, že se neměl narodit“ a tím Jitce začínal být protivný.

     Mladé mamince bylo v té době 25 let a pro udržení rodiny by udělala všechno. Proto se snažila dělat vše, jak si rodina manžela přála a potěšit se jezdila k prarodičům, které v dětství moc nevídala. Matka střídala partnery a bydliště tak, že Jitka nevěděla, kde ji vlastně hledat. Podle dostupných informací způsobila, že jeden z jejich obdivovatelů spáchal sebevraždu. Na to si našla přítele, který kvůli ní opustil rodinu se třemi dětmi a ten poslední, o kterém se Jitka dozvěděla byl o 20 let mladší.

    V kontaktu se Jitka snažila být aspoň s bratry, kteří na rozdíl od ní neznali ani své otce. Ten Milanův měl tolik dětí, že jeden syn mu nechyběl a Lukášův byl úchyl, kterému soud styk se synem zakázal. Bratr, o kterém skoro nevěděla měl její otec s druhou manželkou a tam ráda jezdila, aby viděla i Zdenka. Dalo by se říct, že Jitka měla už v té době 5 bratrů a jednu sestru od dvou matek a čtyř otců. Se všemi se občas vídala a snažila se, aby její děti věděly, odkud pochází a jak dokáže být život komplikovaný.

     Vlastně od mala byly všechny tři děti, které Jitka přivedla na svět vedeny k samostatnosti a slušnosti. Pracovitost odkoukaly od ní, protože rodiče jsou vzorem pro své potomky a každý by si měl uvědomit, že se má člověk chovat tak, jak chce, aby se druzí chovali k němu. Nepovedlo se však převychovat manžela a tak byla Jitka rozhodnutá po 10 letech manželství s dětmi odejít. Tenkrát měla ještě otce, který byl ochotný ji pomoci, a doufala, že tchyně bude stát také při ní. Ta zklamala a manžel prosil a sliboval tak dlouho, až Jitka naznala, že mu dá ještě šanci.

    To však neměla dělat, protože to byl začátek konce, který byl stejně daný. Dcery chodily do školy, Honzík do školky a Jitka bez podpory manžela podnikání nezvládala, tak nastoupila do místní prodejny smíšeného zboží. Do toho ji umřela jedna babička, za měsíc druhá babička, pak otec a třetí babička 10 dní po něm. Za dva měsíce odešlo rodinné zázemí a těžko říci, co v tu chvíli mohlo být ještě horšího. Jitka to špatně snášela, ale snažila se být k dispozici aspoň dětem.