Přišlo to náhle a nečekaně. Téměř neplánovaně se nám povedlo strávit týden dovolené v Maroku. Ne, nevyhráli jsme zájezd, ani nám ho nezaplatil bohatý strýček z Ameriky. Jen jsme plánovali něco úplně jiného a nějakým řízením osudu, jsme si na poslední chvíli vybrali pobyt v Maroku.

Maroko je země velkých kontrastů. Pravda, viděli jsme toho málo, ale i o to málo se s vámi ráda podělím, protože ten týden byl pro nás kouzelný, protože počasí bylo optimální, ani zima, ani úmorné horko. Prostě bylo nádherně, tak akorát. Moře, vlastně oceán byl úžasně teplý, prý je v říjnu nejteplejší.Hotel příjemný a jídlo skvělé.

Město Agadir, kde jsme strávili krásný týden , má 1 milion obyvatel. Je to město s velikým přístavem, nad kterým se tyčí vrch Kasbah se starou a rozbořenou pevností a velkým nápisem v arabštině . V roce 1960 postihlo také Agadir velké zemětřesení a náslená vlna tsunami dílo zkázy dokonala. Většina města byla zničena a zemřelo asi 15000 lidí. Mnoho bohatých  Židů a Berberů mělo obydlí právě kolem pevnosti. Ze strachu před cholerou a tyfem, byli mrtví zahrnuti i se svými zlatými a stříbrnými šperky 2m vrstvou suti. Hledači pokladů dodnes v noci kopou a hledají něco ceného.

To málo, co jsem v Marockém království viděla, bych přirovnala ke třem různým světům. Jeden je pobřeží, pláže, krásné a luxusní hotely, , kvetoucí a upravené zahrady.

Ale hned když přejdete ulici za hotelem, vkročíte do té opravdové Afriky. Všude je plno lidiček, kteří vám za každou cenu chtějí poskytnout své služby. Tu něco prodat, poradit cestu, svézt taxíkem, atp. Taxíků zde jezdí opravdu hodně. Ty levnější jsou malé oranžové Peugeoty a ty dražší a luxusnější jsou staré bílé Mercedesy. O cenu musíte smlouvat, jako ostatně všude, kromě kamenných obchodů, tam jsou ceny pevné. Nevím jak zde funguje svoz odpadků, ale místy jsem měla dojem, že nefunguje vůbec. Plastových lahví, krabic, igelitů a jiných odpadků je všude požehnaně. Ve městě je mnoho nových nebo rozestavěných domů a hodně už asi letitých stavebních nepořádků.

Maroko je království a vládne zde král Mohamed VI. Jeho letní sídlo v Agadiru působí velmi kontrastně s jeho okolím. Sídlo stojí ve veliké zahradě, kolem které stojí skoro na každém kroku policista nebo voják. To samé je uvnitř zahrady za plotem se zlatými korunkami. Zahrada je plná zahradníků a je opravdu luxusní. O ulici dál uvidíte pravý opak. Fotografii královského sídla zde nenajdete, protože v Maroku platí přísný zákaz focení královských objektů.

Svět sám pro sebe je tržiště, zde nazývané souk...čti súk. Je to zdí a branami uzavřený velký prostor se stovkami stánků a obchůdků. Zde nakoupíte vše. Zeleninu, ovoce, maso, potraviny, koření, suvenýry, šperky, staré i nové a tradiční oděvy, látky, drogerii, zkameněliny, boty, arganový olej, koberce, živá i mrtvá zvířata, nábytek a Bůh ví co ještě...To se prostě musí vidět. Ale jakmile projevíte sebemenší zájem, prodavač vás vtáhne do stánku a jste ztraceni...pak už zbývá jediné....smlouvat. Ale lidé v Maroku jsou milí a příjenmí.

Zážitků jsme měli tolik, že bych mohla psát do rána. Tak pro dnešek dost. Přidám pár fotografií a příště můžeme pokračovat.

3