Ještě vám na závěr přidám tenhle text, které mě hodně oslovil.
O PŘÍRODĚ.
Na přírodě jsme závislí nejen kvůli fyzickému přežití.
Potřebujeme ji také proto, aby nám ukázala cestu domů, cestu z vězení naší vlastní mysli.
Jsme totiž ztraceni ve své činnosti a myšlení - ztraceni v bludišti zdánlivě neřešitelných problémů.
Zapomněli jsme něco, co stále ještě vědí kameny, rostliny a zvířata.
Zapomněli jsme, jak být - jak být sami sebou,j ak být tam, kde je život: tady a teď.
Kdykoli soustředíte svou pozornost na něco přírodního, na něco, co vzniklo bez lidské pomoci,
opouštíte vězení pojmového myšlení a v jistém smyslu vstupujete do sféry Bytí,
ve které existuje všechno přirozené.Soustředíte-li svou pozornost například na kámen, neznamená to,
že byste o kameni přemýšleli, znamená to, že jej prostě vnímáte a udržujete ve svém vědomí.
Tehdy se na vás přenáší něco z jeho esence. Vnímáte, jak je kámen nehybný a klidný, a klid naplňuje vaše nitro.
Uvědomíte si, jak hluboce kámen spočívá v Bytí - jak dokonale je v souladu s tím, čím je a kde je.
Pokud si to uvědomíte, vstoupíte do prostoru hlubokého klidu ve svém nitru.
Když jdete do přírody, vyjádřete svou úctu k této sféře tím, že se plně soustředíte. Buďte klidní. Naslouchejte.
Dívejte se kolem sebe. Všimněte si, jak je každé zvíře a každá rostlina sama sebou.
Na rozdíl od nas nejsou zvířata ani rostliny rozpolcené. Nemají o sobě žádné představy
a nemusejí tyto představy chránit ani posilovat. Jelen je sám sebou. Narcis je sám sebou.
Všechno v přírodě je totožné nejen samo se sebou, ale také s vládou přírody.
Nic v přírodě se neodděluje od celku, nic si nedělá nárok na nezávislou existenci: tady jsem "já"
a tam je zbytek vesmíru. Pozorování přírody vás může osvobodit od vašeho "já", které vám způsobuje problémy.
Poslouchejte zvuky přírody - šustění listů ve větru, šumění deště, bzukot hmyzu, zpěv ptáků za úsvitu.
Naslouchejte celou svou bytostí.
Pod hladinou zvuků je něco většího: posvátnost, jíž nelze pochopit myšlením. Své tělo jste nestvořili sami
a také nejste schopni řídit jeho funkce. Tělo ovládá inteligence,
která je větší než lidská mysl. Stejná inteligence udržuje při životě všechno v přírodě.
Této inteligenci jste nejblíže, když si uvědomujete své vnitřní energetické pole - pokud vnímáte život ve svém těle.
Hravost a radost psa, jeho bezpodmínečná láska a ochota oslavovat život v každém okamžiku
ostře kontrastují s vnitřním stavem pána - který je stále sklíčený a nervózní, ponořený v myšlenkách
a nepřítomný v  okamžiku, jenž existuje - tady a teď. Nabízí se otázka, jak pes dokáže zůstat tak zdravý a veselý,
když žije s takovým pánem .Jestliže si uvědomujete přírodu jen prostřednictvím myšlení,
nemůžete vnímat její bytí.
Vidíte jen její formu a uniká vám její vnitřní život - ono posvátné tajemství. Myšlení redukuje přírodu na něco,
co lze použít jen za účelem hromadění zisků nebo poznání. Starý prales se stává stavebním materiálem,
pták předmětem zkoumání a hora zdrojem minerálů. Když jdete do přírody, nechejte své myšlenky doma.
Budete-li k přírodě takhle přistupovat, odpoví vám a zúčastní se evoluce lidského a planetárního vědomí.
Všimněte si, jak je květina přítomná, jak plně se oddává životu.Už jste si někdy opravdu dobře prohlédli květinu,
kterou máte doma v pokoji ?Dovolili jste tomu známému a přesto tajemnému stvoření, jemuž říkáte květina,
aby vám odhalilo svá tajemství ?Všimli jste si, jak je květina klidná ? Jak je obklopená polem ticha ?
Jakmile si uvědomíte ticho a klid, které z ní vyzařují, květina se stane vaším učitelem.
Pozorujte květinu nebo strom a všimněte si, jak hluboce spočívá v Bytí.Strom je sám sebou.
Vyzařuje z něj nesmírná důstojnost, nevinnost a posvátnost.
Chcete-li to vidět, musíte se zbavit svého návyku všechno klasifikovat.
Jakmile to uděláte, ucítíte onu nepopsatelnou dimenzi přírody, již nelze pochopit myšlením ani vnímat smysly.
Tato harmonická a posvátná dimenze, která prostupuje přírodou, je obsažena i ve vašem nitru.
Vzduch, který vdechujete, je příroda, je to vlastní proces dýchání.
Vnímejte svůj dech a uvědomte si, že to nejste vy, kdo dýchá. To dýchá příroda.
Kdybyste si měli pamatovat, jak máte dýchat, brzy byste umřeli,
a kdybyste se snažili nedýchat, příroda by zvítězila.S přírodou se spojíte nejintimněji tak, že se soustředíte na svůj dech.
To je velmi léčivé a posilující cvičení, které vám usnadní přechod z pojmového světa myšlení
do vnitřního světa nepodmíněného vědomí.Přírodu potřebujete jako učitelku, která vám pomůže spojit se s Bytím.
Tento vztah však oboustranný, neboť příroda zase potřebuje vás. Od přírody nejste odděleni.
Všichni jsme součástí  Života projevujícího se v nesčetných formách, jež jsou vzájemně propojené.
Když si uvědomíte posvátnost, krásu, důstojnost a neuvěřitelný klid, v němž existuje například květina, něčím ji obohatíte.
Prostřednictvím vašeho vědomí poznává příroda sama sebe. Skrze vás poznává svou krásu a posvátnost !
Celá příroda spočívá v objetí nesmírného tichého prostoru. V jeho objetí jste i vy.
Jen pokud v sobě máte hluboký klid, můžete vstoupit do sféry ticha, kde přebývají kameny, rostliny a zvířata.
Jen když se utiší vaše hlučná mysl, můžete se spojit s přírodou
a překonat pocit odloučenosti způsobený přílišným přemýšlením.Myšlení je evoluční stadium života. Příroda existuje
v nevinném tichu, jež předchází vzniku myšlení. Strom, květina, pták a kámen si neuvědomují svou krásu
a posvátnost. Jestliže se uklidníme, můžeme překročit hranice myšlení. V tichu, které je za hranicí myšlení,
existuje dimenze čistého vědomí.Příroda vás může dovést do sféry ticha.
To je dar, jejž vám příroda nabízí. Spojíte-li se s ní ve sféře ticha, naplní se vaším vědomím.
To je váš dar přírodě.Skrze vás si příroda uvědomí sama sebe.Proto na vás čeká už miliony let.
(Z KNIHY "TICHO PROMLOUVÁ" E. TOLLE)

Děkuji všem, kdo dočetli až sem a teď již hlasujte, a třeba vyberete dárek
pro někoho blízkého.
Děkujeme vám za přízeň a přejeme krásný zbytek zimy.