Dyž nastúpil můj najmladší synáček na střední školu, tož od prvního dňa sluboval, že sa bude učit k maturitě. No ale znáte to. Čas letí jak bláznivý a tak utékl první rok, druhý, třetí a začal štvrtý.

A tak temu pilnému študentovi začalo neco říkat slovo maturita. No, říkat, spíš plnil příkazy učitelů a začal vypracovávat maturitní otázky. Ale abych nekecala, dycky to nechával na poslední chvílu.

Jednú si taky vypracoval otázky do ekonomiky a uložíl. Enomže v téj době sem začala chodit na počítač aj já a občas sem potřebovala neco uložit a tak sem ho otravovala, ať mě to naučí. Jeho instrukce byly jasné a stručné: uděláš klik, klik a je to.

Jednú sem taky potřebovala neco moc důležitého uložit, nikdo nebyl po ruce a tož sem udělala klik, klik. Ani sem si nevšímla, kde sa to uložilo. Došla sem na to až ráno.

Synáček doletěl se strašným řevem do ložnice. "Cos dělala na počítaču? Kde mám ty dvě vypracované otázky? Já to dnes mosím odevzdat. Chcu to vytisknút a místo nich tam mám to tvoje kecání."

No první sem mu nadala, že nemá všecko nechávat na poslední chvílu a že měl na to času dosť. Ale bylo mě ho líto a tož sem šla volat paní učitelce a řekla jí, co sem vyvédla. Súhlasila se mnú, že měl dosť času, ale dala mu eště pár dní, aby jich vypracoval znovu.

Myslíte si, že ho to poučilo? Ani omylem. A tak přešly vánoce a v lednu si zaséj zpoměl na maturitu. Dotahl jakúsi knížku a prý: "Mamko, vyzkúšaj mě ze spisovatelů."

Uměl všecko jak dyž bičem mrská až do téj doby, než sem sa ho zeptala, co napsal Daniel Defoe. Hluboko sa zamyslél a tvrdil, že to má na jazyku. Hodila sem mu nápovědu a řekla: "Spomeň si. V sobotu to šlo v telce, dívali sme sa na to a bylo to moc hezké." "Už vím," rozzářil sa jak měsíček na hnoju. "On napsal Toma Cruisa."

No můj šok a záchvat smíchu ani popisovat nebudu. "Ty trdlo, řekla sem, až sem sa vychechtala, "Robinsona Crusoe."

"No vidíš dyť je to podobné, já si to enom trošku poplétl." A mňa začala chytat hrůza z maturity, ale synáček si z ní moc nedělál. Tvrdil že hvězdy najvíc září v září. Ale naša hvězda naštěstí zářila hneď začátkem června. A tož přeju všeckým rodičom pevné nervy a maturantom vzkazuju jedno: "Dyž nejde o život, tož ide o.. víte co."
A pamatujte, že dějiny sa neptajú za kolik ste udělali, ale esli ste udělali.

A protože sa mládež po maturitě slézla u nás na dvoře,tož sem si poznamenala pár jejich slavných výroků.

Začnu u mojého synáčka.

Jiří Wolker umřel na konci svojého života aj když na to neměl věk.

ale perlili i jiní.

Karel Hynek Mácha si chystal svatbu a místo ní si vystrojil pohřeb.

Daně máme přímé a nepřímé.Přímé se platí přímo nepřímé nepřímo.

Poválečná literatura vznikla po válce.

Moderní literatura jsou televizní noviny a Rey Karanteng.