Jak říká staré přísloví: Ševče, drž se svého kopyta. Tady na Fleru prezentuji svou šperkařskou tvorbu, tak bych neměla odbíhat od tohoto řemesla, ale...veřejně se přiznávám, že mám slabost pro keramiku (a sklo, a textil, a dřevo, a jednou zkusím sítotisk).  

A pokud se jedná o starou japonskou keramickou techniku raku, tak to už není slabost, to je už vášeň. Zvedá se mi srdeční frekvence, tváře hoří a oči dostávají zvláštní lesk.

Ano, tento víkend jsem utekla od šperkařského nářadí, abych se potěšila touto technikou, načichla kouřem z hořících pilin, připálila si podrážku bot a zažila zase jeden bezvadný den.

Ti, co vědí, co technika raku obnáší, mě chápou. Ti, kteří nevědí, o jakém zázraku mluvím, mne možná na konci stránky pochopí.

Jak na keramiku raku:

Nejdříve z hlíny pečlivě vytvoříte nějaký objekt. Píšu pečlivě, protože pokud ve stěnách zůstane nějaká vzduchová bublina, objekt v peci praskne. Necháte pár dní sušit a poprvé vypálíte v normální keramické peci (v dílně). Já jsem vytvořila kulatou nádobu s ozdobným, rozježeným uzávěrem.

Potom se přesunete do dílny kamaráda keramika, který nežije ve městě a pokud možno nemá sousedy. Ale hlavně - je vlatníkem takové jednoduché pece:

Připravíte si keramické smalty, engoby a oxidy a s notnou dávkou fantazie, svůj objekt natřete. Fantazie je zapotřebí, protože povrchová úprava vypadá úplně jinak před a po vypálení.

Vložíte do pece....

... a děj se vůle Boží!

...možná vůle čertí. Takhle průhledem v peci vypadá moje zátka!

Po cca 45 minutách je vypáleno. Skončila doba, kdy se proces dal předvídat a naplánovat. Smalt má stále přes 800 stupňů C, je krásně roztavený a připravený na krakelování-popraskání.

Objekt se vytáhne z pece, chvíli se chladí jen tak na vzduchu a smalt s jemným pink!pink! začíná krakelovat(konvička není moje, je to ilustrační obrázek kolegyně, já se už plně věnovala své nádobě).

Potomí se keramika položí do pilin... buaf! Začnou šlehat plameny! A dochází k dalšímu procesu, kdy do prasklinek ve smaltu se dostává kouř a kontrastní tmavou vymalovává prasklinky.

Plamen se udusí pilinami a vzniká mnoho kouře v okolí a všichní slzí dojetím.

Velmi horký objekt se kleštěmi vyhledá v pilinách a přenese k vodě. Některé tvary je možné ponořit přímo do vody . Jiné s malým otvorem, jako byl ten můj se jen stříkají z vnější strany, aby nepukly.

Následuje chlazení, odstraňování ohořelých pilin, drhnutí sazí a keramika raku se nám začíná ukazovat v své plné a neopakovatelné kráse. Ohhh, to byl zase den!!!

Teď jen nafotit.