BUĎTE VÍTÁNI V MÉM KRÁLOVSTVÍ! 

Dílnička?! To by bylo něco, ale to je nereálné. Pracovní stůl, kout?! To už je reálné, ale... až ve chvíli, kdy z ložnice "zmizí" dětská postýlka a naše sluníčko Zuzanka se přesune do pokojíčku za bráškou Tomáškem - což bude tak za půl roku až rok.

Když chci tedy něco tvořit, tak mám dvě pracovní místa. Místo A se nachází v dětském pokojíku u dětí, kde mám na jednom ze dvou stolů šicí stroj se vším potřebným. A místo B, což je jídelní stůl v obýváku, kde si vždy rozložím vše potřebné i nepotřebné, možné i nemožné a dám se do práce.

Je pravdou, že pokud se do práce dám po půl deváté večer, tak je vše v pořádku, ale pokud ve dne, tak se mi dějí různé záhadnosti typu, že mi něco znenadála zmizí... bavlnky, nůžky, předlohy, pravítko, krejčovská křída... Vždy si říkám (stejně jako medvídek Pú), že je to asi nějaká záhadnost , ale nakonec se ukáže, že to děti zrovna moc nutně k něčemu potřebovali  a nebo mi to Tomášek jednoduše schová, začne se neskutečně od srdce smát a křičí: "Postrašil, postrašil!!!"

Nyní se přávě věnuji tomu, co vidíte na pracovním stole - různým druhům prostírání (levandulové - mojí srdeční záležitost- jsem dnes dodělala),  mnoha variantám obalu na mobilní telefony  a ubrusům s kapsami.

Hezký zbytek dne!

Štístko