Omlouvám se za ten název, zní to poněkud tvrdě, ale už jsem ho takhle chudáka pojmenovala. No začnu od začátku, rozhodla jsem se, že malý do postýlky ušiju medvídka, zatím jen tak na ozdobu a do budoucna na hraní (proto ještě nemá oči, nějak váhám jak je udělat, korálky a knoflíky už jsem zavrhla, protože už mám zkušenosti se starší dcerkou, že to je první na co útočí.) Zatím nemám šicí stroj a tak jsem se s vervou pustila do ručního šití, kdy jindy než po nocích, když holky spí. Už třetí noc si pouštím stejný film a přiznám se, že absolutně netuším o čem to je, protože celou dobu mžourám na ruce abych se nepíchla (alespon mi ten film nějakou chvíli vydrží že jo) a většinou když kouknu směrem k televizi už tam běží titulky. Jednou v noci se manžel vzbudil a vyjeveně na mě koukal "Co to je?" Říkám mu "asi odpad" a on na to "a co to mělo být". "přece MEDVĚD" Jako by to nebylo poznat jsem si říkala uraženě. Musím se přiznat, že to medvěda připomíná, ale je nějakej pokroucenej, podivnej no prostě retarďák. Už jsem to celý chtěla několikrát vyhodit a dělat jakože jsem to vůbec nezačala, ale zařekla jsem se, že co rozdělám to dodělám, protože mám ve zvyku od všeho odbíhat a začínat něco nového. Takže dostal takovéhle jméno a brzy malý bude "zdobit" postýlku :)