A mám pocit, že mi život prokluzuje mezi prsty.
A mám pocit hlubokého uspokojení.
A konečně jsem pochopila filozofii Fleru.
A konečně jsem tu každý den??

Jestli mi to trvalo?
Ani ne. Všechno má svůj čas.
Samu sebe už jsem asi v tvoření našla.
Teď jen bilancuji mezi tím, co se líbí jen mně, co mým zákaznicím, co je hra a co je práce.
Všechno je fajn a já to beru.

Chtěla jsem něco jiného. Mít svou dílnu, mít holky, které vypomůžou, když já nestíhám. Hlavně mít pořád samu sebe a dávat své múze prostor.

Všechno je jinak.

Nemám dílnu ? protože šiju v předsíni, batikuju v kuchyni a skladuju všude po bytě. Mužskej se diví, proč nemám normální (katalogovej) byt? Ale pro koho? Když se odstěhuješ z bytu, ty batikované hadry rozvěšené po dveřích mi budou chybět?

Neodstěhovala jsem se. Mám malou holku a ta je středem mého vesmíru. Nejdřív je ona a když od ní můžu utéct, ráda utíkám sem.

Ke svému tvoření a na Fler.

Šmíruju novinky a kdejaká zákoutí, která mi byla utajena.
Neprahnu být v Topu, stačí mi, že tu jsem.
Mám tu obrovskej dluh a naštěstí ho nemusím splácet.
Stačí tu být?

A tak tu jsem.

Děkuji.

Děkuji za TUHLE možnost.
Za tento svět?
Děkuji vám, že se mnou máte strpení?