Šila jsem a stříhala, stříhala jsem a šila. Co mi přišlo pod ruku. Látka hezká i nehezká, však ono to nějak modifikované poslouží i tak.

A pak mi do života vplula Pražena. Časopis pro šikulky, tvořilky, plný nápadů, otevřený všemu a všem! Jak moc jsem každý měsíc hltala novinky. Tu více, tu méně. Léta páně ? rok před Zlomem.

A pak jsem se ocitla v náruči Velké paní Tvořivosti a Pražena na mě koukala při běžném a nud(t)ném nakupování v supermáketu. A hle! Jaké krásy v ní! A jaké svěží nápady.  Co na tom, že materiál na výrobu toho či onoho stál majlant, že jsem u toho piplání trávila večer za večerem. Tehdy šlo o to TVOŘIVO  v podstatě. Nešlo o KŠEFT.

A tak jsem snila a tvořila v mysli. A tvořila v reálu naprosté odlišnosti, přišlo mi trochu nedostižitelné dosáhnout na materiál a výsledek počínání tak, aby se to rovnalo vzoru. Vlastně jsem o vzor v časopise neusilovala nikdy.

A pak mě napadlo: Pražena? No to je moje META? mít SVÉ výrobky v ní? Hmm? to by něco znamenalo.

A zase uteklo pár dní. Týdnů a měsíců, až jsem se brouzdala netem.

Vím, moc dobře vím, jak dlouhá je cesta od tiskoviny k internetu. Jednoduchým jazykem řečeno: dostaneš leták s webovkou, ale dokopej se k tomu ji naťukat do vyhledávače? Kolik nadšení v tom musím být, aby se to stalo. Sama letáky tisknu a rozdávám a mnohokrát slyšívám, web jsem ještě neviděla?

Našla jsem ?chcete spolupracovat?? A já chtěla. Moc jsem chtěla.

Na druhé, výstupní straně seděla moc úžasná paní, kterou nadchly mé ovečky (nebo beránci?), protože ona sama je Beran a má pro ně prostě slabost. Má www prezentace mého tvoření a snažení byla ještě v plenkách, přesto jsem paní redaktorku NĚJAK  zaujala. A tak mě pozvala k osobnímu setkání s tím, že by ráda malé voňavé andílky s levandulí. Byl srpen a ona žila Vánocemi. Jak obvyklé v této branži. Vymyslet, vytvořit, nabídnout a prodávat s předstihem.

Tak jsem přijela do toho KOLOSU ZVANÉHO PRAŽENA a žasla jsem a žasla. Připadala jsem si jak holka z venkova, která náhodou zmáčkla knoflík do naprosto neznámého světa?(tak moc mě ten svět láká, ta jiná realita, práce redaktora a že si se slovem rozumím!) a okolo mne najednou bylo asi 5Oandílků a jiných rekvizit do toho či onoho praženkového čísla?

Paní redaktorce jsem ?vnutila? svého adventního anděla a jiné propriety, které krásně uplatnila v předvánočním čísle. Když se mi dostalo do ruky, skoro jsem oněměla úžasem. Tak a máš to. Meta dosažena. A co bude dál?

Naštěstí, v téhle branži, kdy tvoříte s nadšením, pro radost, abyste uspokojili poptávku, ale také proto, abyste měli výdělek a hlavně proto, ŽE NEZNÁTE ZATÍM NIC, CO BY VÁS NAPLŇOVALO VÍC se na METY nehraje. Prostě přišlo další zadání a já na něj ještě v prvním zápalu kývla. A přišlo třetí a čtvrté a další jsou v plánu.

Přijde mi to tak úžasné a zároveň neuvěřitelné mít radost z toho, že si plním svůj sen z dětství, že si hraju s látkami, že mé výtvory jsou otištěny v prestižním periodiku, že naplňuji svůj potenciál.

Nikdy bych si nemyslela, že se to stane. A ono to přišlo. Přichází to, ano, s nějakou mou snahou a nastartovaným vnitřním motorem.

Přichází to v době, kdy nepřemýšlím nad tím, co bude či nebude dál, beru, to co je  teď.

A TEĎ  je to všechno opravdu krásné?

Tak se radujte se mnou, protože má dnešní radost, když mi doručovatelka podala nové číslo Praženky s mojí dvojstránkou, byla nepopsatelná?