Tak to opět vypuklo! Co? No přece vánoce a mikulášská besídka. Sdružení Filia pořádá každý rok mikulášskou besídku pro děti, sponzory, zkrátka pro všechny lidi dobré vůle. Pro mne to byla již pátá besídka. Ani tomu nemohu uvěřit, ale je to tak.

Naši uživatelé se pod vedením paní vychovatelky Alenky Štorkové připravovali již delší dobu. Nacvičovali pohádku, vyráběli kulisy, zkoušeli kostýmy, aby vše klaplo a bylo dobře připravené. Největší díl zodpovědnosti padl na bedra Alenky, které skládám velkou poklonu a uznání. Ono nacvičit pohádku úplně od začátku- přepsat ji do dialogů, které se uživatelé naučí, napsat part pro vypravěče, vymyslet a vyrobit kulisy, sehnat kostýmy, rekvizity, vymyslet jak jednotlivé scény půjdou po sobě, kdo kdy přijde na jeviště, kdy odejde a kudy, zajistit i hudbu a všechny maličkosti, kterých je asi milion, to opravdu není jen tak, a je to obrovský nápor. Ale Alenka vše statečně zvládla a tak  dne 5. prosince  v 16:30 hodin mohla besídka začít.

Všichni jsme se shromáždili na místě srazu ve vestibulu hlavního vlakového nádraží  a statečně překonali křivolakou cestu na Kamenku, což je bývalá dělnická kolonie a místo,  kde se celá mikulášská besídka odehrávala. Byli jsme tu asi hodinu a půl předem. Uživatelé začali zkoušet pohádku, každý se připravoval na úkol, který mu byl svěřen- někdo vařil čaj, jiný měl rozdávat občerstvení během přestávky, někdo pomáhal uživatelům při oblékání kostýmů a při výstupu na jeviště, zkrátka pro každého se našel důležitý úkol.

Kolem čtvrté hodiny se začali pomalu trousit rodiče  a nechávat  nám  dárečky pro své ratolesti, které jim měl později předat mikuláš spolu s čerty a andělem. Mezitím horečně probíhali všechny přípravy organizované naší vedoucí paní Lenkou a Pavlínkou Panovskou.

Přiblížila se půl pátá odpoledne a začali přicházet první rodiče se svými malými potomky. Všichni se vzorně usadili, zazvonil zvonec a besídka mohla začít. První část besídky uvedla naše milá kolegyně Monika Hlobilová, která zároveň všechny přivítala. Uživatelé zazpívali koledy za doprovodu našeho šikovného a všestraného Petra Nahálky. Všichni si s chutí zazpívali s nimi a místností se rozhostila ta pravá vánoční atmosféra.

Pak již následovala pohádka tentokráte O perníkové chaloupce. Všichni zůčastnění uživatelé předvedli velký herecký talent, hráli s gustem a nechyběli ani vtipné momenty. Díky organizačním schopnostem naší Alenky a nasazení našich uživatelů vše dopadlo na jedničku s hvězdičkou.

Během pauzy mohli hosté pojíst chutný perníček a vypít malé pitíčko v krabičce,  aby posilněni shlédli další část besídky. Na tu se během občerstvení připravovali uživatelé, kteří měli představovat čerty a anděla  a zaměstnanec Roman Doležal, který se letos poprvé zhostil role Mikuláše. Kostýmy se povedlo obléct, všechny části kostýmů se našli, co bylo oblečené na ruby, se zpravilo a po překonání schodku na jeviště mohli nastoupit čerti, anděl a mikuláš, které uvedla Monika Hlobilová. Děti ani nedutaly, některé se i bály.  Ale naši čertíci spolu s mikulášem a andělem  byli hodní a pro každého měli dáreček. Děti uměly opravdu krásně recitovat i zpívat, rodiče byli určitě pyšní.

Dárečky byli rozdány, občerstvení snězeno, pohádka dohrána a zazvonil zvonec  a besídce byl konec. Co dodat na závěr?  Pro nás zaměstnance besídka skončila až úklidem daného místa a odchodem domů. Po cestě jsme si samozřejmě povídali o besídce. Doufáme, že se dětem a rodičům líbila stejně tak jako nám a že se společně zase sejdeme příští rok na té další a že pomohla navodit sváteční atmosféru blížících se vánočních svátků.

Velké poděkování patří všem, kdo se na její přípravě podíleli. Já bych mimo jiné vyzdvihla výkon Moniky Hlobilové, která se letos poprvé ujala role konferenciérky.

Pro mne je den, kdy se besídka koná, vždy slavnostní a navodí v mé duši tu správnou sváteční náladu, je to pro mne vždy událost, na kterou dlouho a ráda vzpomínám.

Všem čtenářům přejeme, šťastné a veselé vánoce a vše nejlepší v novém roce

Za Sdružení Filia

Marie Graciasová