Mám kamaráda, již několik let. Je to milovník žen. Nedokáže se z jejich kouzel vymanit. Ani nechce. Nechápe, proč by měl milovat jen jednu ženu, když jich je na světě tolik. Ženy jsou pro něho bytosti sice nepochopitelně komplikované, ale krásné, hodné obdivu. Dokáže najít a ocenit i to, co pro jiné bývá skryto. Prvoplánovité vyzývavosti občas podlehne, ale jen chvilkově. Jeho partnerky, se kterými to myslel vážně, byly vždy inteligentní a pokrokové ženy.

Přemýšlela jsem nad tím. Je to, jako když máte balíček bonbonů, ale smíte jíst jen ty červené. Hrozně toužíte ochutnat i jiné příchutě, protože tušíte, že jsou stejně sladké.

Vlastně je výhodné mít takového muže ve svém okolí. Může nám ženám ukázat, co je na nás krásné. A my bychom si to měli uložit do paměti a nezapomínat na to. Protože nezáleží na tom, zda máme dlouhé hubené nohy a pidi zadek. Pokud naše krása nevychází z nás samotných, nikdo ji nebude brát vážně.