Jelikož jsem zjistila, že Jožánkovi v obrázkových knížkách zvířátka nic neříkají, rozhodla jsem se mu je ukázat osobně (pozor: psa a kočku zná!). První můj pokus nastal při plánované návštěvě Zverimexu. V obchodě se zvířátky jsem se mu jala ukazovat huňaté roztomilé králíčky, vyplašená morčátka, myšky, papoušky a pestré rybičky. Syn na ně bez zájmu hleděl, načež po chvíli objevil za dveřmi vysavač (jeho obsese) a hned ta nuda pro něj byla snesitelnější.

Druhý pokus jsem si naplánovala pečlivěji. Ukázka zvířátek bude na celý den. To by bylo, aby se mu nějaké nezalíbilo. Beru si na pomoc švagrovou a její dceru – taky dvouleťačku - Sabinku. Chystáme se dětem představit zvířátka v ZOO. Těším se jak malá!

Den D je tady. Mezitím, co chystám snídani, zahlédnu, jak se kolem řítí Jožan s paličkou na maso. Vletěl do koupelny a zavřel za sebou dveře. Očekávám masakr a v duchu si představuji, co je na polici. Krémy třeste se! Vlítnu tam, ale dávám si pozor, ať tou paličkou nedostanu já. Načapám ho s rozpřáhlou rukou nad plastovým dětským pisoárem. Mé nervy jsou pevné. Dneska něco vydržím. Čeká nás krásný den!

Holky konečně dorazily. Naskládali jsme se všichni do trolejbusu a vyrazili vstříc dobrodružství. Mrkla jsem na malého divocha. Oblečen do zářivě žlutého trička s kresbou neposedy – Jožánek s Jožánkem - sledoval se zájmem lidi.  S výrazem spokojené matky jsem se pohodlně usadila na sedačce. Blbý je, když zapomenete, že máte šaty!

Jakmile jsme vešli do zoologické zahrady, hned na nás dýchla ta pohoda, dobrodružství, zkrátka, měla jsem okamžitě takovou tu povznesenou náladu. První jsme se šli podívat na lachtany. Byla jsem nadšená snad až příliš a snažila se tím nakazit Jóžu. Jediný efekt byl asi ale jen ten, že si ostatní návštěvníci museli myslet, že beru nějaké veselé bonbonky. Jožana to nechávalo klidného a více zájmu věnoval kanalizaci, než zvířatům.  Napadlo mě, že by možná spíš ocenil výstavu vysavačů či podobných zařízení. Všechno ostatní bohužel probíhalo v podobném duchu. Malá Sabinka byla o poznání nadšenější. Jen mě trochu překvapil její výběr nejoblíbenějšího zvířátka – bazilišek!

Když jsme se po celém tom upoceném, únavném, ale vlastně krásném letním dnu, konečně dostali domů, zjistila jsem příjemnou věc: Opravdu ten výlet v Jožánkovi cosi zanechal! Nejenom, že začal listovat v obrázcích se zvířátky, které jsem pro něj nakreslila (cha, moje vítězství), ale ve chvíli, kdy jsem oznámila, že bude na večeři kuře, lítal synek nadšeně bytem a křičel na všechny strany: „ Pípíííí!“ A já se tedy konečně mohla tetelit radostí.