Milý Prstene Denně.

Asi bych tě správně měla oslovovat "milá", protože jsi "ta" akce a navíc složená ze samých žen, ale není mi moc vlastní vyznávat lásku ženě a proto i nadále s dovolením použiji raději mužský rod.

Poprvé jsem Tě zahlédla na internetu, jak sis užíval na jiném konci světa s jinými a pojala jsem touhu se tohoto "grupáče" taktéž zúčastnit. Proto jsem si takový "grupáč" sama zorganizovala.

Dodnes přemýšlím, proč jsem to udělala.

Nosím prstýnky? Ne. Dělám prstýnky? Ne. Plánovala jsem je začít dělat? Ne. Nevím co s časem? Ne.

Tak proč?

Možná proto, že jsem několikrát v životě (třeba na škole) zažila to, že několik lidí nezávisle na sobě zpracovává tentýž kreativní úkol a jejich tvůrčí energie se spojí a znásobí a s ní i radost z práce a z výsledku. Je to trochu energetická bomba. Možná mi jí bylo zapotřebí.

Musím říct, Prstene Denně, že jsi mě nejen nezklamal, ale dokonce jsi předčil všechna moje očekávání. Vymáčkl jsi ze mě nečekané výkony, obdaroval jsi mne velkou dávkou všelikého potěšení. Mohla jsem se díky Tobě zúčastnit společné minivýstavy. Seznámil jsi mne s mnoha milými, šikovnými a zajímavými lidmi. Dokonce i na mejdan jsi mě vytáhl. :-))

Jsem ráda, že jsem Tě poznala a budu na Tebe s láskou vzpomínat.

A budu se pyšně chlubit vším, co mi po Tobě zbylo:

Milý Prstene Denně, žít s Tebou bylo náročné, proto je moje dojetí z toho, že mě opouštíš, tišeno i úlevou, že mne už nebudeš každý večer zpovídat, co jsem za ten den udělala a nebudeš mi zakazovat chodit spát, dokud si nesplním svůj/Tvůj "úkol".

Nevím, jestli se ještě někdy potkáme. Pokud ne, věz, že na Tebe nezapomenu. Pokud ano, přivítám Tě s otevřenou náručí.

Děkuji Ti za všechno.

Tvoje Kateřina

(fňuk)