Tak je zase pátek a máme před sebou vytoužený víkend, kdy se můžeme bavit, pít, prostě dělat co chceme. Ovšem v pátek toho únavou moc nestihneme, v sobotu se vzpamatováváme z uplynulého pracovního týdne a v neděli už máme křeče z nadcházejícího pondělí. Nevím jak vám, ale mně to přijde trochu na hlavu. A proč tohle všechno tak “rádi” děláme?

Diplomovou práci jsem psala o “dobrovolné skromnosti”, což je životní princip, jehož smyslem není hromadění majetku, ale umění užít si přítomný okamžik, všední věci, klid, “pomalost” a mnoho dalšího, co už dnes ani neumíme pojmenovat.

Je ovšem těžké se dnešnímu konzumerismu postavit, když bez auta se nikam nedostaneme, bez iPhone jsme za blbce už v první třídě na ZŠ a šaty dělaj člověka je heslo (každého) dne.

Jak z toho ven? Jak vůbec začít? Okolo nás existuje spousta příkladů lidí žijících dobrovolně skromně, ale ne každý má podmínky a odvahu na to žít podle svého…a jde to vůbec? Systém si nás nastavil tak, abychom na něm byli závislí… No nic, jdu se napít vody… z kohoutku!!! Je mnohem zdravější než ty balené, vystavené hodiny na slunci, skladované týndy ve skladech obchodních center a poté měsíce v našich sklepech…. ale o tom zase příště.