Dny se neúprosně zkracují, venku je už brzy tma a sychravé počasí nás čím dál víc drží doma. Pro někoho možná smutné období, ale pro nás, co rádi tvoříme, to má jedno velké plus – konečně je víc času zalézt si s čajem a vzít do ruky háček. Jenže ani ty dlouhé večery občas nepomůžou, když chybí ta správná jiskra. Přesně v tomhle tvůrčím bloku jsem se topila uplynulé dny. Dlouho jsem přemýšlela, do čeho se pustit. Prohlížela jsem obrázky na internetu, listovala knížkami, ale do ničeho jsem neměla chuť. Všechno mi přišlo tak nějak stejné, ohrané. Už jsem to skoro vzdávala, když vtom se to stalo.

Objevila jsem vačice.

Okamžitě mě okouzlily svým zvědavým kukučem a já konečně chytila slinu a pustila se do tvoření. Jenže když jsem je pak poprvé položila k sobě do dlaně, přišlo mi líto nechat je jen tak. Vypadaly křehce a roztomile! V tu chvíli se zrodil ten pravý nápad – udělám z nich miminka a dám jim jejich vlastní příběh.

Mám takový zvyk, že když něco háčkuji, najdu si o daném zvířeti, věci atd. nějaké zajímavosti. Když jsem si o vačicích začala číst víc, narazila jsem na jednu fascinující věc ze světa přírody. Skutečná miminka vačic jsou po narození tak neuvěřitelně miniaturní, že se jich do lidské dlaně vejde klidně celá dvacítka. Rodí se totiž slepá, holá a velká asi jako včela nebo želatinový medvídek. Hned po narození se musí doplazit do matčina vaku, kde pak spokojeně rostou a pijí mléko.

Moje háčkovaná dvojčata jsou sice o krapet větší než ta pravá miminka vačic v přírodě, ale i tak se obě dvě zachumlají do jedné jediné dlaně. Aby jim ale nebylo smutno a zima, když teď nemají ten mámin vak, doháčkovala jsem jim malé, měkoučké peřinky a drobounké flaštičky na mléko. Teď už mají všechno, co správná zvířecí miminka potřebují. Narodil se kluk a holčička, Anička a Ludvík.

Sedím tu, držím je v ruce a musím se usmívat nad tím, jak jsou maličcí. Někdy stačí jen malá jiskra, nečekaný nápad ze zvířecí říše, a radost z tvoření je zpátky v plné síle. Už se nemůžu dočkat, až se pustím do dalšího projektu.

(A co vy? Taky vás někdy zachránil projekt, od kterého byste to na začátku vůbec nečekali? Budu ráda, když mi napíšete do komentářů!)