Mraky a mlhy.
Co krajin za tu chvíli
už vykouzlily.
(Macuo Bašó)
Po práci na novém projektu, který je srdeční záležitostí všech zúčastněných, opouštím paletu zapudrovaných odstínů barvy růží a pivoněk i filigránské tahy štětce.
Nechávám se obklopovat mlhou a hledám nejisté kontury. Cesty pískem, kamením.
Minimalismus ve výrazu i barvách. Bohatost struktur.
Vrstvím, drásám, seškrabuji...
Pracuji se hmotou a poslouchám vzdálený křik racka.
Tónuji, vrstvím lazury...
Za obzorem musí být moře, nebo ne?
Nikdy se ve mně nepřestane prát minimalismus se zdobností. Pro koho z nich se rozhodnout?
A jak to máte vy?
