Již léta pěstuji levanduli kvůli její krásné barvě a vůni. Levandule lékařská mi roste před domem i za domem už asi dvacet let celoročně venku bez jakékoliv zimní ochrany. Levandule nemá ráda mokro, takže ve Velkých Němčicích (okres Břeclav) se cítí výborně.

Postupem času jseme si řekla, že levandule není nikdy dost, takže jsem se rozhodla levanduli množit. Nejprve jsem zkusila nastříhat konce větviček a jen tak jsem je zapíchala do půdy v zahradě. Z dvaceti větviček se ujaly jen dvě. Tuto metodu jsem tedy nevyhodnotila jako příliš úspěšnou.

Zkusila jsem tedy dále množit levanduli řízkováním, ale doma v truhlíku a s dopomocí simulátoru zakořeňování. Z dvanácti řízků, které jsem odebrala někdy na přelomu února a března, celkem rychle zakořenilo všech dvanáct. Poté jsem je rozsadila do kelímků od jogurtu. Ještě tentýž rok levandule vykvetla. Nejednalo se o nijak bohatou násadu květů, spíš tak maximálně tři květy na jedné rostlince, ale i to se počítá.

A nyní začínám zkoušet i množení levandule pomocí semen. Po odkvětu má levandule drobounká semínka, která jsou velmi dobře klíčivá. Různě na internetu se píše, že semena levandule vyklíčí za několik týdnů (zhruba tak dva až tři týdny), ale dle mé zkušenosti klíčí mnohem dříve. Dala jsem je na povrch substrátu určeného k výsevu a množení, nijak jsem je nezasypávala, jen jsem je přitlačila do vlhké půdy. Kelímek s výsevem jsem pak přikryla sklem a dala jsem kelímek do ložnice na okno. Občas jsem sklo na několik minut denně sundávala, aby se neobjevila plíseň. První semena vyklíčila už zhruba za dva až tři dny. Když už by začalo hrozit, že se klíční rostlinky dotknou skla, sklo jsem odstranila a udržovala jsem rostlinkám vlhkost pravidelným rosením. Později, když už byly rostliny silnější, začala jsem s normální zálivkou.

Zde jsou rostliny krátce po vyklíčení:

O něco později:

A tady ještě o něco později... Řekla bych, že při troše fantazie, už se to trochu začíná podobat levanduli...

Kromě semen své vlastní levandule jsem zasadila i kupovaná semena jiných variant levandule. Mám i pravou francouzskou levanduli (ta není dostatečně mrazuvzdorná, takže bude jen do truhlíků) a pak zkouším i bílou a růžovou variantu levandule.

S pěstováním levandule ze semen jsem začala až letos, takže teprve čas ukáže, jak to dopadne a zda spíše zůstanu u řízkování nebo budu pokračovat v množení semeny. Očekávám, že rostliny ze semen nepokvetou tak brzy jako řízkované rostliny.

U řízkované levandule mě příjemně překvapilo, že vykvetla v podstatě hned po zakořenění, ale zase mi tam trochu vadí, že je tam ta stará část z té mateční rostliny, která nevypadá až tak hezky. Dobré ovšem je, že řízkovaná rostlina je naprosto geneticky totožná s mateční rostlinou, takže (na rozdíl od semenáčů, u nichž se nakombinují vlastnosti obou rodičů) člověk naprosto přesně ví, jaké vlastnosti (tj. barva a množství květů, odolnost atd.) bude rostlina mít. U semen mi také docela vadí, že se těžko dostávají ven. Tedy...alespoň pro mě to byl docela boj, než se mi podařilo semena z levandule vydolovat. Jsou hodně pidi, takže se s nimi špatně pracuje.

Vývoj rostlin ze semen budu dále zaznamenávat na tomto blogu.