Uplynul nějaký čas a já si udělala chvilku napsat opět pár řádek a nechat vám tak trošku nakouknout do mé malé dílny.

Vlastně jsem minule zapomněla říct, kde moji keramiku vytvářím. To byla dlouhá cesta, než jsem se dostala tam, kde jsem teď.

Nejprve jsem chodila každou středu na gymnáziu do dílny a k tomu jsem navštěvovala ještě jeden kurz. Učila jsem se různé techniky, ale pořád to bylo jenom o vytváření, nic okolo jsem nevěděla, rozlišovala jsem jenom engoby a glazury, zbytek jsem neřešila.

A pak jsem si četla pár článků od keramiků a připadala jsem si jako Alenka v říši divů. Tak jsem se naštvala, že se svému koníčku vlastně vůbec nevěnuji a rozhodla jsem se, že si udělám svoji vlastní dílnu. Jenže to šlo zrealizovat až v roce 2003, kdy jsme se přestěhovali z paneláku 3+1 v Praze do baráčku na předměstí, kde se našla malá místnůstka, kde jsem začala tvořit.

No a jak už to bývá, začala jsem mít nutkání mít vlastní pec a to byla cesta ještě delší. Taťka mi hned řekl, že nějaká pícka by se dala pořídit, jenže já jsem děsnej megaloman a rozměry všech dostupných pecí byly nedostačující.

Tak se do toho vložila mamina, začala chodit na keramiku se mnou a jak to bývá ve většině rodin ? ?Otec je hlava rodiny, ale matka je krkem, který s ní hýbe?. No a jak plynul čas, tak přišlo překvápko ? moje nová pícka? no pícka, spíš docela velká pec ? 250 litrů!

Když nám ji přivezli, nebyla jsem schopná odejít z místnosti, kam ji dali ? stála tam oranžová kráska, která patřila mně?

¨

tenhle pocit asi můžou dokonale pochopit jenom keramici, ale i tak si to určitě umíte představit J

Prožívala jsem neuvěřitelný pocit štěstí a hned mi hlavou šrotovaly nápady, čím vším ji zaplním. Musím přiznat, že naplnění trvá opravdu dlouho. Jelikož nejsem člověk, který se keramikou živí, ale má ji více jako koníčka, má bohužel i jiné povinnosti, které mu brání sedět za stolem a ?hňácat? a ?plácat? hlínu ? takto nazývají moji kreativitu někteří z mých kamarádů :-D Takže když na něco opravdu hodně pospíchám, vytvářím si to na kurzu, kam chodím teď, jinak raději tvořím v klidu doma.

Jak je to tedy dnes? Jednou za 14 dní mám kurz ve vedlejším městečku, kde se tvoří a drbe ? no jo no, je to tam samá baba ;-) a jelikož jsem se KONEČNĚ!!! donutila udělat si uměleckořemeslnou školu v zaměření ?umělecký keramik? (společně s mamkou), začaly jsme chodit do jedné dílny k mistrovi, kde se učíme točit na kruhu. Už budeme mít za sebou první rok. Je to vážně sranda ? začátky ale byly krušné, já celá od hlíny a okolí mého kruhu bylo jak po atentátu. Ale prý to tak má každý. Teď už to jde daleko lépe ;-) Zkoušky jsou sice občas náročnější, než jsem předpokládala, že budou, ale člověk se alespoň učí něco, co ho baví a zajímá.

Proto doufám, že v létě budu mít dostatek času, abych Vám mohla předvést další svoje výtvory. A jestli někoho z Vás, kdo mě ještě nezná, zajímá, co to vlastně ta Tegua na Fleru nabízí, přijměte moji pozvánku do mého FLER-OBCHŮDKU 

A jestli chcete vidět věci, které na Fleru nemám, nakoukněte sem.

No a koho tento blog příliš nenudil a chtěl by si toho přečíst o moji keramice více, můžete nekouknout pod pokličku mým keramickým maskám dávných předků.

A tady ještě nějaké výtvůrky, které neuvidíte v žádném zmíněném odkazu 

Pěkný večer!

TEGUA