Ještě před odjezdem do Ameriky mi všichni říkali, tam si moc nepochutnáš, tam mají hnusné  jídlo. Neumí nic dobře uvařit nebo dochutit. No uvidíš sama, říkali. Jídlo mě v tu chvíli před odletem trápilo asi ze všeho nejmíň, ale když se nad tím zpětně zamýšlím, tak mi o jídle vyprávěli lidé, kteří  v Americe nikdy nebyli. Když jsme s Bárou  dojely z letiště,  hned jsem  začala rozbalovat kufry, abych Báře předala dárky z domova a od přátel. Bára toužila po českých lentilkách, bonbonech BonPari a tatrankách. Tolik se na ně těšila,  připomínaly jí domov a to pro ni moc znamenalo. Nutno dodat, že bonbony a tatranky jí nakonec nechutnaly. Jediné lentilky zabodovaly.

Jídlo v Americe je výborný, chutnalo mi úplně všechno, co jsem jedla. Co mi tady v Čechách  chybí, jsou naprosto fantastický mražený jogurty. Nedokážu to slovy popsat, protože to není  klasická zmrzlina, ale mražený jogurt od firmy Mas Ben&Jerres, cold stone a Haagen Dazs.

První jídlo, které jsem ochutnala v USA, bylo v DUNKIN DONUTS. Byly to sladké, obrovské donuty s jahodovou polevou, malé  bábovičky  a naprosto báječný kafe.

Pečivo a sladkosti zakoupené u Dunkin Donuts  jsem si doslova užívala. Bylo tak vynikající, že jsem se tím cpala ke snídani, po obědě a večer po cestě jsem vyhlížela Dunkin Donuts a přemlouvala Báru, aby mi zastavila, že nutně potřebuju kafe. Bára moc dobře věděla, že si ke kávě  dokoupím ještě pečivo. Pokud bych bydlela v USA, určitě doma nevařím , ani nepeču. Byla by to ztráta času. Veškeré jídlo bylo kvalitní a chuťově výborné.

V Orlandu se najíte na každém rohu a velmi dobře. Jen se připravte na to, že když vejdete do restaurace, musíte počkat, až vás uvedou ke stolu. V každé restauraci, i ve fast foodu. Bára se vracela pro telefon do auta, který tam s oblibou zapomínala.  Já jsem vešla sama do restaurace a hnala jsem se k volnému stolu. Hned byla u mě servírka a vrátila mě zpět k recepčnímu pultíku. Začala mi něco vysvětlovat. Mluvila rychle a já jí moc nerozuměla. Naštěstí přišla Bára a řekla servírce, že jsem z České republiky. Byla jsem za blbce, protože takovou základní věc zná i malé dítě, ne?

V Orlandu jsme nemohly  vynechat návštěvu velikého zábavního parku "Universal studio", které jsme ani za půl dne neprošly celé. Když jsme se vracely k autu , procházely jsme kolem restaurace Forresta Gumpa. Bylo celkem volno, takže nás mladí hoši uvedli ke stolu téměř okamžitě a nemusely jsme čekat. Cestou ke stolu jsme procházely kolem nádherného podsvíceného obrazu z filmu Forrest Gump, který vytvářel příjemnou atmosféru restaurace. Jestli očekáváte, že jsem si dala Bubbovy krevety, musím vás  zklamat. Mám alergii na mořský potvory a radši jsem zvolila klasiku a dala si pěkně propečený hovězí steak s kopečkem bramborový kaše a cibulovým kroužkem. Byl výborný. Bára si nakonec dala Bubbovy krevety a byla taky spokojená. Objednaly jsme si k pití mangový džus a  to je jedna další z pochoutek, na které nikdy nezapomenu. Sladký, jemný a naprosto famózní džus, který jsem vypila jedním douškem.  Na fotografii je zachycený jídlení lístek na pinpongové pálce a cedule stop Forrest stop. Ta sloužila jako pokyn pro obsluhu, pokud jste si chtěli něco objednat nebo zaplatit.

Když jsme dojely na FLoridu a ubytovaly se v hotelu, začal mě příšerně bolet zub. No, to mi ještě chybělo!! Jely jsme do CVS Pharmacy, kde mají otevřeno nonstop a koupíte zde naprosto všechno. Koupily jsme nějaký gel na zuby s analgetikem. Gel pomáhal naprosto báječně a zub vydržel moc nebolet až do Prahy, kde mi ho zubař opravil. Když jsme nakupovali v CVS Pharmacy, překvapilo mě, co všechno se tam dá koupit. Jako zdravotní sestru mě to doslova šokovalo, ale zároveň nadchlo. Mohli jste si zcela volně koupit mast s hydrocortizonem, kontaktní čočky, spreje pro astmatiky, cementový vložky do zubu, celou soupravu na opravu zubu, bílé plomby i s přibaleným zubařským náčiním, lepidlo na přilepení korunky, jednorázové cestovní kartáčky na zuby a gel po opalování. Tak ten jsem opravdu ocenila, když jsme se v Miami připálily na pláži. Večer jsme si dojely do CVS Pharmacy a koupily jsme gel na spáleniny. Stál 3,99 § a obsahoval látky, které okamžitě zchladily spálenou pokožku a záda přestala pálit a bolet. Ráno po spálenině nebylo ani památky.

Ale vraťme se k jídlu. Měly jsme v ceně ubytování snídaně zdarma, ale vždycky jsme je zaspaly,. Než jsme se vykutálely z pokoje, bylo pozdě. Nám to nevadilo. Dojely jsme někam na velký oběd a pak už jsme večer dojídaly zbytky od oběda. Rády jsme chodily k Dennisovi. Přivítala nás korpulentní černoška a uvedla nás ke stolu. Bára objednala jídlo a mezitím jsme plánovaly, kam po jídle pojedeme dál. Číšnice přinesla obrovské talíře, které by stačily pro tři lidi. Měly jsme naprosto báječná míchaná vajíčka se slaninou, malé klobásky, bramborák podobný našemu, dva druhy hranolek, kečup, nějaké druhy omáček a spoustu výborného pečiva. Snědla jsem sotva polovinu a už jsem funěla. Bára objednala ještě dezert a ten mi pak objednávala ke každému jídlu. Vypadalo to jako koblihy, tuhé smažené koule, které jste si namáčeli do javorového sirupu. Úžasná kombinace s javorovým sirupem. Dostala jsem ve skleněném poháru 6 koblihových koulí a v menším pohárku javorový sirup. Snědla jsem dvě a věděla jsem, že do večera budu mít co trávit. Bára zavolala číšnici a požádala jí, aby nám nedojedné jídlo zabalila. Tím, co zbylo, bych nakrmila svoje chlapy a stačilo by jim to. A to byl okamžik pro mě'! Požádala jsem obsluhu, aby mi zabalili i javorový sirup. Země neomezených možností, říkala jsem si a byla zvědavá, jak mi zabalí ten nedojedený sirup. Určitě mi zabalí pouze dezert  a zbytek jídla a tím to bude odbyté. Jak jsem se mýlila. Při odchodu jsme každá dostali krásnou krabici s logem restaurace a úhledně zabalené jídlo. Vrátili jsme se do hotelu, daly jídlo do ledničky a odjely zase ven. Když jsme se večer vrátily unavené, hladové, rozbalily jsme krabice s jídlem a v tu chvíli jsme si vzpomněla na javorový sirup. Byl tam!!! Krásně zabalené koblihové koule v krabičce a vedle byly  dva kelímky javorového sirupu. Pro představu v podobném balení jako u nás malý med, který vám dají ke snídani v nemocnici, jen kelímek byl desetkrát větší. Nebyl to ten můj nedojedený sirup, ale dva nové kelímky.  Tak to mě dostalo a bylo to velmi milé.  Několikrát jsme přijaly pozvání do restaurace od přátel Báry a vždycky jsme si pochutnaly. Jídlo bylo  dobře ochucené a hlavně nám nosili  obrovské porce, které se nedaly sníst. Protože jsem chtěla, aby i moji chlapi doma mohli ochutnat něco z těch amerických dobrot, koupila jsem na letišti ohromné donuty s jahodovou polevou. Domů jsem je dovezla bez problémů a hlavně klukům udělaly velkou radost. Ale chybělo tak málo, abych je nedovezla. Před odletem jsme s Bárou měly pořád dost času a pak najednou byl takový fofr, že jsme se nestihla ani najíst. V letadle jsem se pohodlně usadila a čekala na večeři, kterou měli hned po startu rozdávat. Ale protože byly silné turbulence, třikrát večeři odložili a já doslova omdlívala hlady a modlila se, abych ty donuty klukům nesnědla. Měla jsem takové křeče v břiše, že jsem myslela, že to nevydržím a donuty sním. Když mi letuška přinesla jídlo, vrhla jsem se na něj, jako bych v Americe celou dobu nejedla. Jídlo v letadle nebylo vůbec dobré, ale donuty jsem dovezla :-).

Možná to vypadá, že jsem nezřízený jedlík, nebo naprosto nekritická osoba. Ale věřte, že jsem dost vybíravá a nejím všechno, co dostanu na talíř. Nejsem ani posedlá tím, že vše americké je to nejlepší. Ale opravdu jsem nejedla jídlo, které by mi nechutnalo, nebo jídlo, které by bylo něčím šizené. Když jsem si koupila v obchodě šunku, tak jsem dostala šunku vynikající kvality a chuti. A to mě v Americe bavilo.

Pokračování příště, možná o tom, jak jsem na přání přátel v Americe vařila svíčkovou :-)